Kamba
Kamba, 1. mládě z vejce č. 5.
Kamba je nejnovější přírůstek do mé stálé želví rodiny. Je to první mládě mé milované grečí samice Kyry. Vylíhla se 28. 07. 2016 v 6.30, po 66 dnech inkubace z Kyřina vejce číslo 5 z první snůšky v tomto roce. Jejím otcem je grečák Arnošt, který patří mé kamarádce Markétě. A jejím (zatím jediným) sourozencem je mládě Karamela, které se vylíhlo z té samé snůšky ten samý den – jen o pár hodin později.
Kyřina 1. oplozená snůška © Markéta Kárová 2016
Čerstvě vylíhlá Kambička - akorát přemístěna do dózičky s listím © Markéta Kárová 2016
Šikovná mamka Kyra © Eliška Nejedlá 2016
Neméně šikovný taťka Arnošt © Markéta Kárová 2016
Bratříček či sestřička Karamela © Markéta Kárová 2016
Mluvím o Kambě v ženském rodě, ale pohlaví je samozřejmě ještě neznámé. Takže zatím je to pro mě „děvče“, nicméně ukáže-li se časem, že je to kluk, bude to „Kambi“ – podobně jako koloušek „Bambi“, který byl mým oblíbeným hrdinou dětských pohádek.
Kamba je stejně jako Kyra zástupkyní suchozemského druhu želva řecká (žlutohnědá)- testudo graeca. Kdo ví, zda by se po mamce mohla chlubit i poddruhovým jménem „terrestris“, když otec Arnošt nemá poddruh určený? Kamba ovšem po Kyře zdědila hlavní znak jordánského poddruhu „terrestris“ – a to velkou kruhovou šupinu na temeni hlavy. Je nádherná (želvě i ta šupina :-))
Kruhová šupina na hlavě malé Kambičky je krásně zřetelná © Eliška Nejedlá 2016
Několik prvních dní, než se jí zcela zavřelo bříško, bydlela Kamba jen v dóze od zmrzliny na čistém hadříku. 03. 08. 2016 se přestěhovala do svého osobního malého terária. Je to vlastně staré ošoupané akvárium, kde byla ještě v minulém roce klapavčí mláďata. Letos se mu ale (hlavně jeho vodotěsným spojům) už nedá věřit, takže teď slouží Kambě jako suché terárium. Jako substrát má Kamba rašelinu a seno. V kupce sena si vyhloubila báječný tunel, který používá jako ložnici. Denně se tam zavrtává a spí tam. Tolik své hnízdečko miluje, že ho opouští opravdu jen na nejnutnější dobu. Vstává okolo 11. dopoledne, chvíli se nahřívá, pak něco slupne a honem se zase běží zavrtat do sena. Znamená to, že když chodím do práce, tak vlastně opečovávám prázdné terárium, neb Kambička je ještě tak malinká, že v zahrabaném stavu v teráriu vůbec není vidět. A to je jak před odchodem do práce, tak i po příchodu. Jen pár vykousaných zoubků na čepelích některých ráno podaných lístků prozrazuje, že tam přes den někdo úřaduje.
Pár dní stará Kambička spící v dóze od zmrzliny © Eliška Nejedlá 2016
Tohle mě samozřejmě moc nebaví – když to své slavné želvě vůbec nevídám, takže ho nezřídkakdy po práci nejdříve opatrně prstem pod zemí vysonduju a potom vydlabu a donutím k sociálnímu kontaktu. Buď mi ťape po dlaních či po gauči doma anebo, když je pěkně, chodí spolu s Kyrou ven na procházky. Také s námi jezdí na chatu, kde se statečně prodírá divočinou krátce posekaného trávníku a okusuje jetelíček.
Snídaně do postele. Kambička vykukuje z pelíšku. Hned jsem jí tam přisunula lístek k zakousnutí. © Eliška Nejedlá 2016
Zhruba týden jí trvalo, než si vůbec poprvé ukousla nějakého listu, ale od doby, co jsme jí viděli poprvé baštit, je to už futrující se zlatíčko. I když někdy na ní padá podezření, že se celý den věnovala spací činnosti tak svědomitě, že úplně zapomněla vylézt a najíst se. Ale to kdyžtak hravě dožene po násilném vytažení na ruku. Sice jí chviličku trvá, než se na dlani rozkouká a osmělí, ale pak sešrotuje předložené lístky jetelovin velice ochotně – a je u toho hrozně roztomilá. A stejně jí to sluší i v louce.
Kamba v divočině :-) na jedné ze svých prvních procházek trávníkem © Eliška Nejedlá 2016
Právě přichází na to, že všecko okolo se dá jíst © Eliška Nejedlá 2016
Seznamování s obyvateli louky © Eliška Nejedlá 2016
Zajímavý taky byl vývoj jejího vnímání prostoru. Když se Kamba vyklubala a byla puštěna po stole, tak nepoznala, kde jeho deska končí a spadla z hrany jako hruška. Samozřejmě jsem byla na tuto očekávanou možnost připravena a pod hranou stolu měla nastavenou dlaň. Třetí rozměr – hloubku – tedy želvička zatím nerozeznávala. Opět to trvalo pár dní. Ale už 10. 08. 2016, tedy 13 dní od vyklubání se to změnilo. Kamba došla na okraj, zastavila, vytáhla krček a podívala se dolů. Vyhodnotila hloubku jako moc velikou na skok, otočila se a pokračovala podél stolu v bezpečné vzdálenosti od hrany.
Takže vývoj mentálních a motorických schopností je docela znát. A co vývoj tělesných rozměrů, tedy hlavně hmotnosti? Startovní hmotnost po vyklubání měla Kambička 8,1 gramů. Po 14 dnech přibrala na 9,3 g, zhruba v jednom měsíci věku vážila 11,1 g, ve dvou měsících 13,4 g a ve třech měsících 15,2 g. Takže vlastně za tři měsíce přibrala pouhých 7,1 gramů. Na její velikosti byste to nepoznali. Je to zajímavý rozdíl oproti klapavčím mláďatům, která rostou docela rychle a za dva měsíce od vylíhnutí svou váhu i více než zdvojnásobí. Na Kambě byste po prvních třech měsících navenek poznali jen určité vyhlazení záhybů a prohlubní, které měla, když byla ještě smačkaná ve vajíčku. Grečí želvata jsou po vyklubání se z téměř kulatých vajec taky taková kulatá – spíše vysoká než dlouhá – a postupně se placatí a vyhlazují. A to na Kambě vidět je. Speciálně u grek je ale znám (a publikován panem Junkem, naším nejvýznamnějším chovatelem suchozemských želv) pozdržený růst grečích mláďat v prvních měsících života. Pan Junek na svých stránkách publikuje:
"Většina mláďat tohoto druhu začíná růst až po 4. měsíci života kdy T. hermanni a T. marginata již mají značné přírůstky a v porovnání s nimi mnohdy působí jako o mnoho mladší želvičky. Jejich růstový potenciál je brzděn pravděpodobně delším vstřebáváním a trávením žloutkového vaku, než u dalších dvou druhů. S tím souvisí i menší pohyblivost a jakoby lenost malých želv. Neprojevuje se to u všech, ale u naprosté většiny želviček odhadem 75%." https://euzelva.cz/Testudo-graeca-zelva-zlutohneda-chov
Následující tabulka a fotografie víceménně dokládají to, co pan Junek tvrdí o růstu grečích mláďat. Aspoň co se prvních třech měsíců týká. Ale potom růst Kamby začal nabírat úplně jiné obrátky. Zatímco v prvních třech měsících dosahovala přírůstků pouze do 2 gramů (žlutě označeno), následující dva měsíce se přírůstky ztrojnásobily (v průměru na 6 g/ měs. - zeleně označeno) a vzápětí od půl roku věku nabral růst ještě šílenější tempo a přírůstky se opět zdvojnásobily - označeno hnědě. Největšího rozdílu zatím mládě dosáhlo během sedmého měsíce věku, kdy přirostlo skoro 18 g za měsíc! Nyní (v 8 měsících) váží Kamba skoro 67 gramů. Její celkový přírůstek od narození činí 58,7 g.
Jak Kamba roste © Eliška Nejedlá 2016 a 2017
Navzdory "šílenému" tempu růstu, které Kamba v posledních měsících předvádí, je ale její růst zaplaťpánbůh vyrovnaný, její krunýř je krásně kulatě a pravidelně rostlý. Kyřino mládě je dosud živeno pouze lupením, minerálo-vitamínovým přípravkem a občas doplňkem v podobě namočené granule Serra Raffy Vital. V zimě z lučního listí přešla na pekinské zelí. Nedostává ale (na rozdíl od vyžrané Kyry) žádné sladké ovoce a jiné pochutiny. To je potřeba dodržet proto, aby z přehršle energie ze sladkých plodů nedošlo k nevratným deformacím krunýře.
Kambička se na ruce právě učí jíst zimní stravu - pekinské zelí. A jde jí to moc dobře. © Eliška Nejedlá 2016
Na zimu nastala pro Kambičku ještě jedna změna - a to dočasné přestěhování do horního patra Kyřina terária, zatímco Kyra mimo domov zimuje. Na tom jsme vydělali hlavně my (protože jsme se zbavili Kambina terárka, které zavazelo na nočním stolku) a vydělala tím i Kamba, protože skoro čtvercový prostor v horním patře Kyřina apartmánu je větší a lepší, než malé podlouhlé terárium. Jediný, kdo na tom nevydělal, je Kyra. Ale té je to jedno, dokud spí. A na jaře se uvidí, jak se "holky" porovnají. Cílem je, aby jednou Kamba bydlela s Kyrou - terárium je na to velké dost. Ale v současné době by Kamba ještě ani nevylezla schůdky ze spodního patra na horní, kde jsou lampy a krmení. Takže na jaře, až se vrátí mamka, Kamba pravděpodobně poputuje zase do svého sólového příbytku na náš noční stolek. Ale zatím má pré na Kyřině pozorovatelně.
Kambin zimní příbytek ve 2. patře Kyřina terária. © Eliška Nejedlá 2016
Zatímco mamka spí ve studeném sklepě, Kamba se labužnicky vyhřívá na jejím místě © Eliška Nejedlá 2016
Také mě zajímalo, zda u suchozemských želv existuje něco jako poznání vlastních mláďat. Seznámila jsem proto opatrně Kyru s Kambou. První setkání proběhlo 02. 08. 2016, ale bylo spíš odstrašující. Kyra právě zhltala nějaké ovocné pochutiny, a když jsem jí ukázala na dlani maličkou Kambičku, hnala se na ní s otevřenou tlamou a chtíčem v očích :-D. Kambičku jsem samozřejmě před touto saní včas zachránila a další seznamování nechala na zítra, až bude matka trochu při smyslech. Druhé seznámení proběhlo tedy následující den a bylo to jako nebe a dudy. Kyra byla Kambou zaujata a s velkým zájmem, ba dalo by se říci i s něhou, Kambu očichávala. Ale vydrželo jí to jen pár minut, než získala všechny informace o novém želvím objektu. Potom jí Kamba přestala zajímat Kyra se začala věnovat svým záležitostem.
Kyra právě zmerčila malou želvičku a vydává se za ní na druhý koberec... © Eliška Nejedlá 2016
... kde ji dostihla a zvědavě a s překvapivou něhou mládě očichává. © Eliška Nejedlá 2016
Vyhodnocení provedeno. Nezajímavé. Kyra se dívá, jak Kamba odchází. © Eliška Nejedlá 2016
Takže poznání vlastního mláděte jsem asi neprokázala, pouze zaregistrování druhé želvy a rozhodnutí ji nesežrat. I když…
Kamarádka zkoušela stejný pokus s Karamelou, druhým Kyřiným mládětem. Představila ji otci Arnoštovi, který je větší, žravější a prudší než matka Kyra. A ani pruďas Arnošt, od kterého by ohledy nikdo nečekal, své miniaturní mládě nesežral.
Arnošt očichává své mládě © Markéta Kárová 2016
Taťka Arnošt s mládětem Karamelou © Markéta Kárová 2016
Máma Kyra s mládětem Kambou © Eliška Nejedlá 2016
Kyra s Kambou se vidí docela často, když je obě vezmu z terárek ven, ale nevykazují žádné zvláštní vzájemné sympatie. Kyra Kambu v trávníku klidně převálcuje – pravděpodobně proto, že ji v trávě ani nevidí. Když ji vidí (třeba doma na koberci), tak k ní čichne a jde si po svém. Jako by jí v hlavě proběhlo: „Co to…? Jo, to je tohle, to už znám. To není konkurence. Netřeba ztrácet čas“. A Kamba pravděpodobně považuje Kyru jen za velký kámen, pod který se dá schovat, protože když se ocitne vedle své matky, snaží se pod ní zahrabat.
Kamba k nám tedy letos přišla, nepřinesl ji čáp, ale naše želva. A zůstane s náma napořád. Bude sledována a milována, stejně jako zbytek mé želví rodiny. A snad se bude i dědit...
Ono taky není divu, že Kyra Kambičku v louce nevidí. Však si ji zkuste v trávě najít :-) © Eliška Nejedlá 2016
***
CO BYLO PO ZIMĚ
Kamba byla přes svou první zimu ubytována v horním patře Kyřina terária. A jak se blížilo jaro, nějak jsme se odmítali srovnat s tím, že bychom měli Kambu vrátit zase na noční stolek a uvolnit místo Kyře, která se vrátí ze zimování. Padlo tedy rozhodnutí nechat Kambu nahoře i po Kyřině návratu a Kyru ubytovat prozatím jen dole. Postupně je spojovat a sledovat a až si budeme jisti, že kyra Kambu nesešrotuje, prostory otevřít a spojit schůdky.
Kyra se vrátila 24. 03. 2017 a dostala tedy dolní patro. Hned 25. 03. tam ale měla návštěvu své sousedky shora a jejich vzájemná interakce byla velmi překvapivá. Nejprve proběhlo vzájemné zanícené očichávání a hned na to Kamba předvedla něco, co mě donutilo změnit nejen můj vztah k tomuto mláděti, ale i jeho jméno. Byly to dokonale předvedené samčí námluvy! Nárazy krunýřem do krunýře Kyry – pěkně s rozmachem, obíhání, očichávání... Super. Je to Kambi :-)
První shledání po zimě - vzájemné očichávání © Eliška Nejedlá 2017
Kambiho průzkum mamky © Eliška Nejedlá 2017
Mým cílem bylo, aby mohly mé dvě suchozemské želvy bydlet spolu v jednom velkém teráriu. To by ale šlo jen za předpokladu, že to budou holky. Kambi mi ale udělal čáru přes rozpočet. Až dospěje, rozhodně nebude moci bydlet s matkou. Zatím ale Kyra jeho namlouvací pokusy vůbec nebere vážně a okázale ho ignoruje. Kambi brzy přestal s tímto marným počínáním – pochopil asi, že zatím nemá šanci udělat dojem na tááákhle velkou samici. A tak si zatím užívá její přítomnosti a snaží se jí být co nejblíž. První dny, co byli spolu (vždy na cca hodinu či dvě), byl Kambi na Kyře nalepený. Kyra ho kupodivu nejen tolerovala, ale dokonce na něj brala ohledy (prostě ho nepřeválcovala, ani se nesnažila nějak se ho zbavit). Krmili se spolu na jedné hromadě listí a slunili se vedle sebe pod lampami, vegetili bok po boku.
Kambi na návštěvě - zdá se, že vítané © Eliška Nejedlá 2017
Neodmítl ani pozvání na oběd © Eliška Nejedlá 2017
Společný veget pod lampami © Eliška Nejedlá 2017
Postupně jsme je spolu nechávali déle – i přes noc. A když vypadali sžitě a stále spokojeně, spojili jsme patra schůdky, jak bylo zamýšleno. Kyra se konečně dostala na svou pozorovatelnu a vypadala navýsost potěšeně – jak jen může želva potěšeně vypadat. A Kambi – ten zůstal dole. Rampa do nebe pro něj bylo něco docela nového, neznámého a kolosálního. Ale ani jemu zvědavost nedala pokoj a brzy se začal snažit "dosáhnout na hvězdy". Několikrát se z rampy skulil – a rovnou na záda. Ale zkoušel to dál. Stupně na rampě ale byly dělané pro Kyru, takže Kambi se musel ze všech sil vytahovat – div ne z krunýře – aby se mu povedlo je zdolat. Nechali jsme ho chvíli trápit se – zajímalo nás, zda to dokáže. A po několika nezdarech a po skutečně heroické námaze se mu to jednoho dne podařilo a Kambi stanul vedle Kyry na horním patře. Hned tam objevil druhou misku s krmením, takže jeho úsilí bylo po zásluze odměněno. Nicméně my si vyšli ven na klacíky a přibili raději na schůdky mezistupně, aby Kambiho každý výstup nestál neadekvátní množství sil. Teď je tedy Kambi na patře pečený vařený (což bude i tím, že jsem mu nahoře snížila lampu) a dokonce tam i spí. Kyra zase chodí na spaní zpravidla dolů, takže si prostor krásně rozdělili. A když jsou teď spolu pořád, tak už se Kambi na Kyru ani tolik nelepí a žije si po svém. Kyra, když ho potká, vždy ho očichá. A když ho potká na schůdcích – světe, div se – jde mu z cesty. Kyra! Takový kolos! A své mládě lezoucí po schůdcích neohrozí.
Kambi poprvé stanul na patře. Zdolal Kyřinu rampu ještě bez mezistupňů. A našel odměnu. © Eliška Nejedlá 2017
Kambiho vítězství - je nahoře pod lampou. © Eliška Nejedlá 2017
Jo jo, ten malý špunt už zase dolejzá. Ani rampa do nebe ho nezastraší. © Eliška Nejedlá 2017
Jejich soužití teď vypadá docela idylicky. Ale Kambi je kluk – což dokázal mimo jiné i u kamarádky Markéty, kde v její želví školce nepředváděl už jen namlouvání, ale i kopulační pozice s mláďaty jen o málo většími, než je on sám (na ty mohl vylézt, na rozdíl od Kyry). Takže je otázka, jak dlouho budou moci Kambi s Kyrou být pohromadě. A až to přestane být možné – potom nám pomáhej Pánbůh. Protože na další obří terárium opravdu nemáme místo…
Před Okem (mámy) se neschováš! © Eliška Nejedlá 2017