12. Sajani

• samička
• mládě Sabiny a Samuela číslo 9
• chiméra – dva nosy, dvě řady hřbetních štítků
• narozena 24. 7. 2011
• vyklubání po 80 dnech inkubace
• rozjedení po 13 dnech od vyklubání
• karapax světlá
• Během růstu se jí občas dělají na hlavičce boule, které je třeba ošetřovat. Roste o dost pomaleji, než zdravá mláďata, zatím se ale drží.
• Sajanka samozřejmě zůstane u mě
• Navzdory nepříznivým prognózám oslavila 24. 7. 2014 své třetí narozeniny. Její příběh si můžete přečíst níže.

A takto vypadá dnes (24. 7. 2014):

   

 

SAJANIN PŘÍBĚH – pokračování (výpisy z Deníku)

Problémy spojené se Sajniným chimérismem začaly 11. 10. 2011, tedy dva a půl měsíce po jejím vyklubání. Začala se jí deformovat hlavička a na temeni se vydula boule. 16. 10. Jsem zaznamenala neustálé zvětšování této boule – kůže na jejím hrotu už byla velmi napnutá a prosvítal světlý podklad.

18. 10. proběhla první návštěva na veterinární klinice (popsaná v sekci „O ZRAVÍ A NEMOCECH“). Po návštěvě veteriny byla Sajani vrácena do nádrže.

24. 10. boule Sajani praskla a vyvalila se bílá tkáň. Nicméně želvička vypadala, že jí to vůbec nevadí, a až na to, že jí z čela trčely bílé cáry ne nepodobné krystalům, se jevila jako zcela normální. Den na to jsme běžely na veterinu znovu a dostali antibiotickou mast Bactroban na ošetřování vyčištěné rány. (Podrobnosti opět popsány v kapitole „O ZRAVÍ A NEMOCECH“).

Zde končí události popsané v kapitole „O ZDRAVÍ A NEMOCECH“.

 

Od druhé návštěvy kliniky byla Sajani ubytována na samotku do žluté nádržky, ve které obvykle rozkrmuji čerstvá klubka. Na dně není žádný substrát a zařízení tvoří jediná stolová skrýš ze tří kamínků. Jen tady může být její rána udržována v čistotě, mám želvičku pod plným dohledem - tzn. nemůže se mi nikam schovat, nemůže hlavou rýt v kamínkách a tím si ránu zanést sajrajtem a mohu jí zde měnit vodu tak často, jak je potřeba, přičemž jedna taková výměna mě stojí přesně 3 minuty času (i s vydrhnutím zařízení).

Po druhé návštěvě veteriny nastalo denní ošetřování roztokem hypermanganu a mastí, někdy jenom mastí. Po ošetření byla Sajani nechávána na suchu cca hodinu, většinou ale déle, aby rána vyschla a mast se vstřebala.

30. 10. se mi povedlo z rány vymáčknout poměrně velkou hrudku bílé tkáně a rána se tak uvolnila. Vznikl otevřený tunel až na lebku. Pokračujeme v ošetřování.

4. 11. rána opět secernuje – průhledný sekret vytřen tampónkem, rána standartně ošetřena.

6. 11. zaznamenáno, že se rána na hlavě Sajani zavírá – okraje kůže jsou nakrabacené, ale rána stále secernuje – vytřena, ošetřena jako obvykle. Podobně to vypadá i dalších pár dní (rána secernuje, ale zavírá se). 9. 11. byla rána bez serketu a dirka se stále zužuje, den na to se ale sekret znova objevil. Stále ošetřujeme, Sajani stále bydlí na samotce.

17. 11. je rána už skoro zavřená, je vidět jen bílá tečka uprostřed zkrabacené kůže. 21. 11. jsem opět mluvila s ošetřující veterinární lékařkou a popsala jí Sajanin vývoj a stav. Ptala se na ony neblahé neurologické příznaky (případné nepřirozené plavání, zvracení apd.), ale ty se naštěstí neobjevily (což jsem jí sdělila). Další návštěva kliniky zatím nebyla nutná, po úplném zacelení se želvička smí vrátit do nádrže a mám sledovat, zda se rána nezačne opět plnit.

27. 11. Byly pořízeny fotografie skoro zavřené rány – takto tedy vypadala Sajanina rána po 33 dnech ošetřování Bactrobanem (ošetření bylo i párkrát z různých důvodů vynecháno, ale většinou proběhlo). Sajani nadále zůstává ve žluté nádržce na samotce.

Sajanina skoro zahojená rána 27. 11. 2011

Fotografie pořízené 27. 11. Jsem poslala naší veterinářce a 29. 11. od ní došla zpráva, že je s vývojem spokojena a že se Sajani může vrátit do nádrže. Nicméně já ji ještě na samotce nechala – jednak aby se to zahojilo zcela a jednak jsem jí chtěla vrátit domů po vyčištění její nádrže a po stěhování některých sourozenců mezi nádržemi, které měly v nejbližší době proběhnout – zkrátka jsem jí chtěla vrátit do čisté nádrže, kde bude mít dost místa.

3. 12. 2011 jsem opět aplikovala Bactroban na skoro zavřenou ránu. Předchozí ošetření proběhlo před 6 dny (27. 11.) a rána se za tu dobu nezhoršila. Ale ani další zlepšení není patrné. Sajani stále bydlí na samotce.

Následující dny ošetřujeme ránu skoro denně a Sajka je pokaždé cca hodinku na suchu. 12. 12. jsem provedla očekávaná „škatulata hýbejte se“, vyčistila několik nádrží včetně Sajaniny, a Sajani konečně vrátila domů.

Léčba mimo nádrž trvala 47 dní (od prasknutí boule 25. 10. 2011). Tímto jsem ji prozatím prohlásila za vyléčenou.

Bohužel opravdu jen „prozatím“. Už velmi brzy se její stav opět rapidně zhoršil. 16. 12. je opět pod její čerstvě zhojenou kůží na hlavě vidět rychle rostoucí boule – a to mnohem větší, než ta první. Teď to vypadá, že se zvedá celá horní plocha její hlavičky. Navíc se jí shrnuje odumřelá pokožka tak, že na levé oko nevidí. Kryje ho jak mžurka, tak odumřelá kůže. A dnes jsem i poprvé zaznamenala velkou změnu v jejím chování – celý den trávila napůl ve vodě, napůl na suchu zadrápnutá na vrchním kameni stolové skrýše ve strnulém stavu bez hnutí, s hlavičkou položenou na kameni. Když jsem ovšem Sajani vyndala ven na svou dlaň, rychle obživla a urputně se bránila. Test s pohotovým otáčením zvládla jako úplně zdravá želva. Zatím jsem ji nechala v nádrži a pozoruji ji.

16. 12. 2011 - rapidní zhoršení stavu. Takto ale naštěstí vypadala jen jeden den. Hned druhý den vypadala o moc lépe.

Druhý den po rapidním zhoršení se Sajanin stav ale zase zlepil. Očíčko se už otvírá (ještě ne úplně) a želvička se normálně pohybuje ve vodě. Další den bylo krmení, ale Sajani nejedla. Nicméně již vidí zase na obě oči a odumřelá kůže se shrnuje směrem k nosu. Boule je stále velká – od 16. 12. se, zdá se, nezměnila.

21. 12. jsem vzala Sajani zase na veterinární kliniku. Nahlásila jsem všechny uplynulé události a na základě těchto informací lékařka vyslovila nový názor, že fontanela uzavřená není a že se boule bude asi opakovaně plnit mozkomíšním mokem, který uniká pod kůži. Pokud bude boule takto vzniklá tlačit na pohybovou oblast mozku, želvička ztuhne. Lékařka bouli nehtem nařízla a mok vytekl. Rána byla opět vyčištěna. Doma máme pokračovat s ošetřováním hypermanganem a Bacrobanem jako dříve, a sledovat, zda se neobjeví neurologické příznaky. Pokud ano, máme rychle přijít na kliniku.

Sajani se stěhuje opět na samotku.

23. 12. jsem se snažila Sajani z boule vytlačit mok, ale nic neteče. Boule vypadá splasklejší, ale stále prosvítá bílá tkáň. Ošetřeno hypermanganem a Bactrobanem, želvička pak cca hodinu na suchu. První dny po návratu z kliniky Sajani nejedla, ale přes svátky už ano. Vypadá to, že jí její indispozice ani moc nevadí.

3. 1. proběhlo větší ošetření. Boule se odhalila – vrchní kůže se odloupla, pod ní se odhalila hromada bílorůžové mrtvé tkáně. Poslední zbyteček odumřelé pokožky se shrnul na nosy, odkud jsem ho opatrně pinzetou odloupla já. Bílý špunt tkáně ale ještě nešel vyloupnout. Rána dvakrát dezinfikována hypermanganem (vždy po uschnutí), potom aplikace Bactrobanu. Sajani potom byla na suchu 2 hodiny.

7. 1. se mi povedlo část bílého špuntu z rány vydloubat, ale zbývá ho ještě cca polovina.

19. 1. jsem Sajani z rány vydloubala další část bílé tkáně, ale všechno se mi ještě nepovedlo. Zbývá už jen malý ždibeček, aby rána byla čistá a mohla se zase zavírat. S čepičkou z Bactrobanu byla Sajka na suchu cca hodinu.

Skoro denní ošetřování pokračovalo následující dva měsíce. Rána vypadala dlouho stejně, až v březnu se začíná konečně zmenšovat. 8. 3. se povedlo z rány vydloubat poslední kousíček mrtvé tkáně – alespoň jsem si to myslela. Ukázalo se ale, že je jí víc a zasahuje i mimo ránu pod kůži, odkud kousek čouhal. Další kousek se tedy povedlo vydloubnout 14. 3. z pod kůže. Tou dobou mi už docházel Bactroban a tak jsem se vydala hledat veterináře, který by mi ho předepsal. Mezitím jsem se totiž s celým chovem přestěhovala, takže jsem nemohla zajít na kliniku, kam jsem se Sajkou chodila dříve. Recept na Bactroban jsem získala, ale byla jsem zároveň varována před jeho dlouhodobým používáním – tedy přesně před tím, co jsem doteď dělala. Při dlouhodobém používání prý může dojít k rezistenci mikroorganismů na antibiotickou složku masti, nebo se může u zvířete vytvořit alergie. Rozhodně mi veterinární lékař nedoporučoval používat Bactroban dál a doporučil mi konzultovat další postup se specializovaným lékařem pro plazy, kterým on není. Poslal mě na Veterinární fakultu k profesoru MVDr. Knotkovi.

Když už jsem měla recept, mast jsem znovu vyzvedla - stojí asi 193 Kč – a na to jak je drahá, tak je dost malá, ale na kůži klapavek působí blahodárně – od doby, co jsem ji dostala prve pro Sajani, tím mažu i drobná zranění ostatních želv a ty se pak pěkně hojí. Nicméně Sajani byl aplikován Bactroban naposledy 17. 3. Rána už je tou dobou malinká a dále se zmenšuje. Následující dny i po vysazení masti je rána klidná a čistá.

22. 3. jsem naznala, že je ranka už menší, než jsou drobné kamínky v nádrži mláďat, takže jí už nemohou uvíznout v hlavě, když bude bagrovat ve dně. Tento den tedy byla Sajani konečně zase vrácena mezi ostatní želvy do plně zařízené nádrže mláďat - tentokrát bydlí se Sarinem a Sagi. Uplynulo 104 dní od objevení druhé boule. 99 dní byla Sajani na samotce v malé žluté nádržce.

K vrácení Sajani do nádrže mám v deníku zapsáno: „Byla vrácena v noci. Vypadá velmi překvapeně – chvíli se rozhlíží na kameni nad vodou, pak žuchla do vody, kde se pohybuje velmi opatrně a pomalu a s nataženým krkem zkoumá.“

Následuje zápis 29. 3., kdy byla Sajka při čištění nádrže kontrolována. Ránu jsem jí zase vytřela tampónkem, neboť byla pokrytá kapkou průhledného moku, a zkonstatovala jsem, že je „skoro zacelená“. Další ošetření nebylo a Sajka se zase vrací do nádrže. Z tohoto dne mám také zaznamenané rozměry Sajanina těla:

délka karapaxu přes vydutí: 42 mm

délka rovná: 47 mm (s přirozeně vystrčenou hlavičkou – krk není natažený)

šířka karapaxu přes vydutí: 45 mm

Sajani tou dobou byla 8 měsíců a 5 dní stará a tato velikost je těžce nedostačující pro klapavku tohoto věku. Což je ale v případě Sajani dobrá zpráva. Vypadá to totiž, že přestala růst. Je tedy „podtržená“, ale znamená to, že když se už nebude zvětšovat, nebude se zhoršovat její handicap – že prostě tělo našlo rovnováhu a obě želvy v jedné se „dohodly o prostoru“ :-) Pokud Sajani zůstane takhle malá, mohla by i s chimérismem dlouho vesele žít. Kdyby opravdu přestala růst, nemusely by se znova tvořit ty boule, protože dvě poloviny její lebky už na sebe nebudou tlačit. Bylo by to krásné – všichni máme Sajanku rádi – ale můžu se mýlit. Je tu ještě domněnka o neuzavřené fontanele - pak by se boule asi tvořily nadále.

Takže jsem 10. 4. vzala Sajanku (spolu s Vorynkou a Samuelem) za profesorem Knotkem na kliniku pro plazy při VFU v Brně. Popsala jsem mu její vývoj (a vývoj jejích boulí). Pan profesor si ji prohlížel a pravil, že je skutečně pravděpodobně podtržená a dál neporoste. Rovněž potvrdil nejisté pohlaví – Sajani vypadá podle vnějších znaků na samičku, ale je možné, že jestli se její růst zastavil, sekundární pohlavní znaky se prostě nevyvinuly. Pak by klidně mohla být i samečkem. Dále lékař zkonstatoval, že je nyní želvička stabilizovaná a v rámci možností „zdravá“. Kdyby se boule zase objevila, odeberou vzorek tkáně z ní a pošlou na histologii.

Navzdory hrozivým prognózám při vyklubání dvounosého mláděte se Sajanka zarputile drží života. A ačkoli ho zatím asi půlku strávila ve žluté plastové samotce, překročila 24. července 2012 1 rok věku. Nyní váží 22 g a zdá se, že přestala růst, čímž by mohly přestat i její problémy. Nyní (léto 2012) žije ve společnosti dvou mladších mláďat v nádrži, kde vypadá spokojeně – je čilá, zvědavá a neustále hladová (protože, chudinka, dostává krmení jen jednou denně).

 

***

24. 7. 2014

Rok se sešel s rokem a ten zase s dalším. Dnes je 24. 7. 2014 a Sajanka slaví už své třetí narozeniny! A tak jí k narozením aktualizuju její stránku :-)

Její příběh pokračuje a snad bude ještě dlouho. Sajanka je totiž pohodové zviřátko, které se nějakým handicapem rozhodně nenechá rozházet. Ne, že by problémy přestaly zcela, ale od léta 2012 už na žluté samotce nebyla. Bydlí teď se sestrou Sindičkou v jedné ze tří větších chovných nádrží a vypadá spokojeně. 

Sajani ve společné nádrži se Sindičkou - jaro 2014

Ale občas jí její podivně uspořádaná lebka ještě zazlobí.

23. 3. 2013 se Sajani se na hlavě objevila nová boule – tentokrát shora mezi nosy.

26. 3. zaznamenáno vydouvání boule a už na ní nebyla kůže. Vydloubnout se ale ještě nedala. Sajka se ale chovala jako by nic a normálně žrala. Takže jsme zatím nezahájili ošetřování, ale setrvali v bdělém sledování.

27. 3. Sajanina boule praskla a začali jsme tedy ranku ošetřovat hypermanganem a Bactrobanem. Už následující den ale boule zmizela – z rány se zcela vyloupla mrtvá tkáň a zanechala mezi nosy kráter. Čistá rána byla ošetřena a tím tato další epizoda s boulí skončila. Sajanina aktivita a apetit se během ní vůbec nezměnily.

***

Během léta 2013 bydlela Sajanka v nádrži sama. Člověk by řekl, že si užije V.I.P. sólo apartmán, ale začátkem září se u ní začala projevovat apatie a hůře se krmila. Takže k ní byli 22. 9. Ubytováni dva mladí raubíři – odrostlejší mláďata Solan a Sievera… a nastalo zlepšení. Sajance očividně vyhovuje role starší „tety vychovatelky“. K mláďatům se chovala velice něžně a i její nálada se zlepšila.

Ovšem další změna pro Sajku nastala na podzim. 17. 11. se pohádal 3. pár – Sindička s Robiem. Robie začal Sindičku pronásledovat a brutálně kousat. Želví námluvy bývají někdy trochu drsné, ale co je moc, to je moc. Když samici teče krev z hlavy, je to už moc. Takže Robie musel od ní a tak si vyměnili se Sajkou místa. Samozřejmě nedobrovolně. Sajanka na tom ale na rozdíl od Robieho vydělala. Dostala větší prostor a klidnou společnost své starší sestry. Od této doby má tedy Sajani trvalé bydliště v jedné ze tří velkých chovných nádrží po boku Sindičky, jen občas si vymění místo s Robiem, když je potřeba, aby se třetí pár pářil. To jde opět do nádrže k dorostu – aby Robie nepářil i jí. Jde ale zpravidla jen o krátké výlety.

Jako například 16. 2. 2014. To byl Robie vrácen k Sindičce a Sajani k Lindorovi do nádrže dorostu. Už v noci se ovšem stěhovali zase zpátky, protože Robie Sinďu tvrdě kousal, ta se bránila až stříkala voda a padalo kamení a já kvůli nim nemohla spát.

***

4. 1. 2014 Sajančina ranka po bouli na hlavě opět trochu secernovala, ale chování bylo stále normální - zapsáno: "je vitální a vzteklá :-)" Ničím zatím neošetřujeme.

11. 1. pak byla Sajančina hlavička už bez kapky gelu a ranka úplně klidná. Žádná boule se neobjevila.

Takto teď vypadá Sajančina hlavička shora - uprostřed je patrná dirka - místo nejčastějšího výskytu boulí. Trochu je vidět i malá jizvička, co zbyla po bouli mezi nosy. Ale stejně: není Sajanka roztomilá? :-) Fotografie je z 24. 7. 2014

Sajanka ale roste. Není to tedy tak, jak jsem se domnívala já i pan profesor Knotek. 26. 1. 2014 při koupeli všech želv ve vaně a jejich vážení byla zjištěna u Sajanky hmotnost 99 g.

Od léta roku 2012, kdy byla vyslovena domněnka o ukončení růstu, tedy přibrala poměrně dost :-) 77 g. Kdo by to byl řekl? A ne, že by se zastavila. Její další hodnoty byly zase vyšší:

27. 2 105,5 g a 31. 3. 108,2 g.

V den jejích třetích narozenin jsem milé zviřátko zvážila a změřila. Toto jsou výsledky:

délka karapaxu přes vydutí: 92 mm

rovná délka karapaxu: 80 mm

středová šířka karapaxu přes vydutí: 103 mm

rovná šířka karapaxu: 70 mm

hmotnost: 117,3 g

24. 7. 2014: fotografie ze Sajančina měření:

A jak se během růstu popraly její dvojité štítky? Zvláštní je (a je to vidět i na fotografiích výše), že přes dvojakost hřbetních štítků je jinak celý karapax krásně vytvarovaný - jako skořápka ořechu. Kdo by ho neviděl zblízka, řekl by: "Normální želva." Následující fotografie prozrazující pravý stav štítků jsou také ze dne jejích 3. narozenin.

Takže nám milá chiméra vesele roste dál (i když její růst bezesporu nějakou dobu stagnoval). Ale i když tedy roste, četnost tvoření boulí se nezvyšuje a ani se nevrací k té četnosti, kterou měla před dosažením 1. roku věku. Teď jí jsou tři. A dva roky už v karanténě nebyla.

To je zatím vše :-)

Zbývá pár fotografií z jejího života z poslední doby:

  

A ještě jednou se Siňďou na své momentální adrese: