Anatomie

Charakteristickým znakem želv je kostěný hřbetní krunýř (karapax) a břišní krunýř (plastron). Celý krunýř je tvořen dvěma vrstvami – podkladovou kostěnou a vnější vrstvou pokožkovou.  Kostěné destičky jsou pokryty epidermálními (pokožkovými) rohovinovými destičkami. Rohovinové destičky jsou uspořádány podle pravidelného vzoru, který se druhově liší. Velikost a uspořádání rohovinových destiček neodpovídá kostěným destičkám ležícími pod nimi. Kostěných je více a jsou menší. Zde popíšeme jen vnější rohovinové destičky klapavky obecné. Na karapaxu najdeme 5 páteřních (obratlových) štítků (č. 1 – 5), 8 postranních (č. 6 – 9 na každé straně) a po obvodu 23 malých okrajových štítků. Plastron klapavky obecné je menší a užší než u většiny ostatních druhů, ale i zde uvidíme 6 párů štítků – krční, ramenní, prsní, břišní a anální štítky – viz následující obrázky.

OBR 6: štítky karapaxu – pohled shora (Simon) © Eliška Nejedlá 2011

OBR 7: štítky karapaxu – pohled ze strany (Simon) © Eliška Nejedlá 2011

Popis k obrázku 6 a 7 – štítky karapaxu: č. 1 – 5 – páteřní (obratlové) štítky (vertebralia), 6 – 9 – postranní štítky (cestalia), 10 – krční štítek (nuchale), 11 – ocasní štítky (supracaudalia), 12 – 15 – okrajové štítky (marginalia – 12 – margino collaria, 13 – margino brachialia, 14 – margino lateralia, 15 – margino femoralia).

OBR 8: štítky plastronu (Saník) © Eliška Nejedlá 2011

 

Popis k obrázku 8 – štítky plastronu: 1 – krční štítky (gularia), 2 – ramenní štítky (humeralia), 3 – prsní štítky (pectoralia), 4, 5 – břišní štítky (abdominalia), 6 – anální štítky (analia), 7 – slabinové štítky (inguinalia). Na fotografii nejsou označeny malinkaté pažní štítky (axillaria), které bychom nalezli v „průramku“ za předními končetinami.

Karapax a plastron jsou na každé straně spojeny kostěným mostem. Některé druhy (např. Terrapene, Kinosternon, Cuora) mají plastron složený ze dvou kloubně spojených částí, což jim umožňuje po vtažení hlavy a končetin krunýř pevně uzavřít – zaklapnout. Zástupcům roku Kinosternon se kvůli této vlastnosti říká „klapavka“ (např. klapavka běloústá, americká, žlutavá). Rod Sternotherus, kam patří i naše klapavka obecná, ale kupodivu tuto schopnost postrádá. Nicméně umí se do krunýře schovat úplně celá a vypadá pak jako granát.

OBR 9: klapavka obecná zcela schovaná v krunýři (Samuel) © Eliška Nejedlá 2007

 

Krunýř vodních želv má na rozdíl od suchozemských aerodynamický tvar přizpůsobený k pohybu ve vodě. A je také lehčí než u suchozemských druhů, protože mezi kostmi jsou mezery (tzv. fontanely). Vnější strana krunýře je součástí kůže, kdy každá štítová destička odpovídá jedné modifikované šupině. Zbytek kůže je tvořen mnohem menšími šupinkami, podobně jako u ostatních plazů. Vodní želvy nesvlékají kůži naráz jako hadi, ale neustále po malých kouskách, které můžeme najít ve vodě (takové ty světlé kousky „čehosi“ co dělá v nádrži binec :-)).

Oko má dobře vyvinuta obě víčka i mžurku (třetí víčko).

OBR 10: průhledná mžurka - 3. víčko (Saklawi) © Eliška Nejedlá 2011

 

Mají jednu slznou a jednu Harderovu žlázu (slzná žláza třetího víčka). Slzami se želvy zbavují nadbytku solí (toto má velký význam u mořských želv, které slanou vodu pijí). Nozdry mají „záklopky“, které znemožňují proniknutí vody při ponoření. Okraje obou čelistí kryje rohovinový „zobák“. Jazyk je krátký, masitý a na rozdíl od ostatních plazů jej želvy nemohou vystrčit a chytat jím potravu. Toto má poměrně zásadní důsledek, kterým je skutečnost, že klapavka (stejně jako většina druhů vodních želv) může přijímat potravu jedině pod vodou. Nedokáže totiž jazykem aktivně posunovat potravu do jícnu - k polykání jí pomáhá voda. Sousto "nasaje" i s vodou, tím ho posune do krku a přebytečnou vodu pak vytlačí ven nozdrami (Zusčáková, Z. 2011).

OBR 11: rohovinové lišty na okrajích čelistí a jazyk klapavky (Sarabi) © Eliška Nejedlá 2011

 

Jícen ústí do silnostěnného žaludku, který je částečně zanořen do hlavního laloku velkých jater. Do tenkého střeva ústí poblíž vrátníku vývody žlučovodu a slinivky břišní. Tenké střevo je nepravidelně stočeno a ústí do tlustého střeva, které vede do kloaky.

Ledviny jsou celistvé a leží v kaudodorzální části karapaxu. Krátké močovody ústí do kloaky. Vejcovody u samic jsou párové a podle stádia pohlavního cyklu jsou na nich více či méně zřetelné folikuly. Varlata jsou u samců na stejném místě jako vaječníky u samic. Jak vejcovody, tak chámovody ústí do kloaky. Kloaka tedy představuje společný vývod tří soustav: vylučovací, trávicí a pohlavní.

OBR 12: uspořádání vnitřních orgánů želvy – obrázek pochází z publikace Köhler, G. (2002): Nemoci obojživelníků a plazů, Brázda, Praha, ISBN: 80-209-0303-8

Samci mají nepárový kopulační orgán (hemipenis), který je v klidovém stavu uložen na spodu kloaky. Toto je důvod, proč mají samci nápadně delší a tlustší ocásek než samice. Při kopulaci se hemipenis vysune do kloaky samice.

OBR 13: vysunutý kopulační orgán samce klapavky (Samuel) © Eliška Nejedlá 2007

 

Klapavky obecné kladou pevná vápenitá vajíčka dlouhá kolem 2,5 cm.

 

OBR 14: vápenitá vajíčka klapavky obecné © Eliška Nejedlá 2009

 

Srdce se skládá ze tří částí, protože mezi komorami je neúplná přepážka. Přesto se ale smršťuje nejdříve jedna a potom druhá komora, takže funkčně je srdce dvoukomorové. Želvy mají ledvinovrátnicový krevní oběh, při němž krev ze zadních končetin protéká nejprve ledvinami.

Průdušnice je vyztužena četnými chrupavčitými prstenci, zabraňujícími jejímu smrštění. Plíce jsou velké, vakovité a leží nad ostatními vnitřními orgány přímo pod krunýřem. Žebra želv jsou přirostlá ke krunýři, a tak se nemohou podílet na dýchacích pohybech. Jejich funkci tak přebraly svaly upnuté na horních částech končetin.

Kostra má více zvláštností: některé páteřní obratle jsou také ke krunýři přirostlé, lopatkový a pánevní pletenec zaujímají vzhledem k žebrům neobvyklé postavení. Lebka je masivní bez otvorů za očnicemi, jak je tomu u jiných plazů.

 

 

Zdroje informací pro článek:

Zych, J. (2006): Želvy v přírodě a v péči člověka, Brázda, Praha, ISBN: 80-2090342-9

Köhler, G. (2002): Nemoci obojživelníků a plazů, Brázda, Praha, ISBN: 80-209-0303-8

Zusčáková, Z. (2010 - 2012): články "Klapavka pižmová - ideální interiérová želva" pro časopis Planeta zvířat

https://www.ifauna.cz/clanek/ruzne/o-zelvach/5322/

https://www.zelvy.cz/anatomie.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelvy

 

Zdroje obrázků pro článek:

Vlastní fotodokumentace

Köhler, G. (2002): Nemoci obojživelníků a plazů, Brázda, Praha, ISBN: 80-209-0303-8 (obr. 9)