Peluzín

Zase jsem neodolala... Ale kdo by odolal...

Ksichtík mé Pelusky © Eliška Nejedlá 2012

Tak tohle je ksichtík mladé tereky kaštanové (hnědé) – Pelusios castaneus. Tyto tereky se nám velmi zalíbily na jedné burze v lednu 2012 a od té doby jsme s partnerem plánovali, že si (zatím jedno) takové zvířátko ke klapavkám a Kyře ještě pořídíme. Mluvili jsme o něm jako o „pelusce“ (od latinského jména tohoto druhu) a když pak přišla domů, už jsme jí nebyli schopní říkat jinak. Tenhle ksichtík nám tedy nyní plave v nádrži a jmenoval se „Peluska“ s velkým „P“... než se ukázalo samčí pohlaví. Teď je to "Peluzín".

O druhu Pelusios castaneus v přírodě

Ve své domovině tereka kaštanová obývá jakékoli sladkovodní biotopy – řeky (pomalu i rychle tekoucí), jezera, bažiny či malé bahnité louže v lesích i v savanách. Podle zbarvení plastronu lze určit, z jakého biotopu tereka pochází – zvířata se žlutým plastronem s černým lemováním (jako moje Peluska) pochází z lesních lokalit, zvířata se žlutým plastronem jsou ze savan (Prokop, H, 2002).

Plastron mé terky kaštanové - pravděpodobně pochází z lesních lokalit © Eliška Nejedlá 2012

Často uváděnou zajímavostí v souvislosti s výskytem tereky kaštanové je, že podobné lokality obývá i její velmi podobná příbuzná - pelomedúza africká (Pelomedusa subrufa). Tyto dva druhy jsou si k nerozeznání podobné, ale tereka kaštanová má pevnější krunýř, takže se vyskytuje i ve vodách, kde žijí krokodýli. Podle toho, který druh naleznou, domorodci usuzují na bezpečnost či nebezpečnost toho kterého vodního toku či nádrže.

Tereka sežere takřka všechno, co nalezne - živí se jak živočišnou, tak rostinnou stravou, loví drobné bezobratlé, nepohrdne ani většími mršinami. Je to mírný, široce přizpůsobivý a odolný druh. Pokud vodní plocha, ve které tereka žije, vyschne, je schopná tato želva přečkat i dlouhé měsíce ve stavu tzv. aestivace – letním spánku. V chovu v péči člověka tento letní spánek není nutností.

V přírodě tereky kladou až 20 vajíček (počet závisí na velikosti samice). Mláďata se z nich klubou za 60 – 84 dní (rozpětí sečteno z více zdrojů). Zda má inkubační teplota vliv na pohlaví mláďat není dosud potvrzeno, ale pravděpodobné je, že má.

Většina terek se neregistruje, jen k vývozu z Ghany je potřeba povolení, protože Ghana zařadila tereky do přílohy CITES III.

Náhodou jsem nalezla takovouto pěknou názornou mapku výskytu druhu Pelusios castaneus:

Zdroj obrázku: carolinanaturally.blogspot.com

Srovnání tereky kaštanové s klapavkou obecnou

• Druh Sternotherus odoratus byl popsán v roce 1801. Druh Pelusios castaneus o 11 let později.
• Tereka kaštanová pochází ze západního pobřeží Afriky (klapavka obecná z Ameriky).
• Peluska je skrytohrdlá želva – nezatahuje hlavičku přímo do krunýře, ale dává ji pod hranu krunýře ze strany k tělu (viz dva obrázky níže).
• Peluska je více plovavá želva – patří k typu „Emys“ – může se také brodit a hledat potravu ve dně, ale když má hlubší vodu, parádně a lehce plave – ve vodě se vznáší a vydrží i v uvolněné poloze na hladině. Klapavky, když neplavou jak šílené, klesnou ke dnu jako kámen. Peluska brázdí vodou jako koráb a nemusí se vůbec snažit, aby se nadechla.

Peluska v klidu se vznášející na hladině © Eliška Nejedlá 2012

• Karapax tereky kaštanové dosahuje větších rozměrů než karapax klapavky: 20 – 25 cm. Je to už „středně velká“ želva, zatímco klapavka by v tomto laickém řazení patřila k „malým“ želvám.
• Peluska se umí zaklapnout v krunýři (klapavka obecná, ačkoli patří ke skupině, ve které to některé druhy umí taky, ona sama to neumí). Přední část plastronu tereky tvoří záklopku, která je ovládána speciálním „zavíracím svalem“. Ten je odvozen od dýchacích svalů. Tato záklopka dovoluje dospělým zvířatům úplné uzavření. Moje Peluska je ještě dorostenec, takže se zatím umí zaklapnout jen částečně.

Peluska - skrytohlavá želva - zde jako cca 1 rok a 3 měsíce staré "mládě" - záklopka ještě plně nefunguje © Eliška Nejedlá 2012

Peluska - skrytohlavá želva - zde jako cca 2 roky a 3 měsíce starý "dorostenec" - záklopka se už přivírá © Eliška Nejedlá 2013

• Stejně jako klapavky mají i tereky kaštanové dva hmatové vousky na bradě a pět prstů na všech končetinách.
• A stejně jako klapavky přijímají tereky všechny druhy masité stravy, plus by měly dostávat i rostlinnou složku (např. bylo popsáno, že přijímaly jahody nebo banán). Moje Peluska ovšem nad všemi rostlinnými doplňky ohrnuje nosánek.
• U tereky dochází dvakrát ročně k mohutnému plošnému svlékání staré kůže – ta pak několik dní na želvě vlaje v dlouhých cárech, které se odlučují do vody. Klapavky naproti tomu obměňují svou kůži kontinuálně, takže nic podobného jako u tereky na nich neuvidíme.

Začátek plošného svlékání - kůže na noze se po cárech odlupuje © Eliška Nejedlá 2013

Svlékání - odlupování kůže z krku © Eliška Nejedlá 2014

• Počet vajíček ve snůšce je u tereky větší než u klapavky – z více zdrojů vyplývá rozpětí 6 – 20 vajec o velikosti 36 – 40 x 21 mm. Vajíčka terek mají na rozdíl od klapavčích křídový povrch, o který se ušpiníte bílým prachem. K čemu toto opatření želvám slouží není zatím objasněno.
• Pohlaví terek určujeme podle jiných sekundárních pohlavních znaků, než u klapavek: samci terek mají vydutý plastron, delší a silnější ocas a zářez mezi análními štítky na plastronu ve tvaru ostrého „V“. Samice mají ocásek samozřejmě menší, plastron plochý a zářez mezi análními štítky širší a zakulacený – ve tvaru otevřeného „U“.

TAKŽE CO MÁM VLASTNĚ DOMA?

To je asi otázka, na kterou by chtěl znát odpověď každý, kdo si pořídí domů želvičku. Takto vypadal ocásek a zářez mezi análními štítky mé Pelusky v roce 2012:

Zářez mezi análními štítky - toto je pravděpodobně "široké U" © Eliška Nejedlá 2012

Dle načtených informací jsem nález identifikovala jako "široké U" a ocásek jako malý, samičí. Pelusce bylo do deníku 10. 7. 2012 oficiálně zapsáno samičí pohlaví. Bylo to cca v jednom roce věku, což je doba, kdy je u klapavek pohlaví už poznatelné. Takže jsem si myslela, že podle výše uvedeného nálezu není ani u Pelusky o čem jiném mluvit. Ale ona neřekla poslední slovo.

V létě 2013 jsem si všimla, že se Pelusce ocásek zajímavě prodlužuje a mohutní a plastron najednou začal vypadat, jako by ho želva "vdechla" dovnitř. Zářez mezi análními štítky, podle mě, tvoří pořád "široké U", ale tohle je asi záležitost interpretace. Protože jinak si myslím, že opět (a tentokrát snad definitivně) není o čem mlivt - moje PELUSKA JE SAMEČEK.

Ocásek a zářez mezi análními štítky - tvar zářezu se nezměnil, ale ocas viditelně zmohutněl © Eliška Nejedlá 2013

Tohle je přesně pohled, podle kterého určovali pohlaví na jednom internetovém fóru o terekách. Je to jasný samčí ocas. A zde je také vidět prohnutí plastronu dovnitř. © Eliška Nejedlá 2013

A takhle vypadá ocas Peluzína volně svěšený (vzácný to pohled!:-)) Viděla jsem na obrázku podobný pohled zezadu na samici... a tenhle je opravdu diametrálně odlišný. © Eliška Nejedlá 2013

20. 8. 2013 bylo do deníku tedy oficiálně zapsáno samčí pohlaví a vyvrácen předchozí "oficiální zápis" samičky. A jméno bylo pozměněno na Peluzín (či Pelůzek).

POUČENÍ: U tereky kaštanové se pohlaví zjevně určuje, narozdíl od klapavek, až po 2. roce věku. Člověk se pořád učí:-)

Peluzín u mě doma

Přišel k nám 26. 3. 2012, pochází od pražského chovatele, kde se narodil v červnu 2011. Zůstal jako poslední z mláďat tereky kaštanové, které ten rok prodával. Ve svém rodišti bydlel se dvěma mláďaty jiného druhu – byl tedy navyklý na bezkonfliktní soužití s jinými želvami. To nám přišlo ohromně vhod, neboť tou dobou jsem pomýšlela na spojení klapavek Vorony a Simona. A Sindička, která byla do té doby ubytována s Voronou, musela jít jinam – a nechtěla jsem, aby byla sama. Nechala jsem vyrobit nádrž na míru do nábytku, který jsem měla k dispozici (81 x 29 x 28 cm) a do ní jsem ubytovala jak Sindičku, tak mládě Pelusky, které bylo v té době skoro stejně velké, jako dospívající klapavka.

Takovéhle to zviřátko bylo, když jsme si ho donesli domů... © Eliška Nejedlá 2012

Ze začátku se želvy ignorovaly a každá trávila většinu času v opačném rohu, než ta druhá. Později se jejich existence začala podobat soužití dvou tvorů – věděli o sobě – a jejich koexistence byla naprosto bezproblémová. Ovšem jen do doby, kdy Peluzín o dost přerostl Sinďu a pouhou hmotnostní převahou ji nezačal potírat. On jí neubližoval schválně, ale všude ho bylo plno a s otevřenou tlamou se dostával všude a velmi rychle. Sinďa se ani nestačila rozkoukat, a byla bez sousta. Peluzín je živel (a ještě poroste) a Sinďa mu ustupovala. Tohle se muselo řešit, takže jsem koncem roku 2012 začala kout plán velké nádrže s vnější filtrací pouze pro Peluzína.

Pelus na souši ve společné nádrži s klapavkou © Eliška Nejedlá 2012

Opět jsem nechala vyrobit nádrž na míru do největšího (a posledního zbývajícího) fochu mého sektorového nábytku (poslední knihovna padla :-)). Nádrž má rozměry 85 x 37 x 30 cm. Hladinu vody jsem naplánovala do výše zhruba 30 cm, takže celkový objem vody by měl být kolem 80 l. Potřebovala jsem, aby v nádrži zůstal prostor pro suchý ostrov a želvu na něm – nádrž tedy nemohla být plná vody. Nádrž sice není tak veliká, jako mívají jiní chovatelé či akvaristé, ale faktem je, že i s takovou nádrží už sama nejsem schopná bezpečně manipulovat a ručně ji čistit, jako ostatní nádrže klapavek. Hlavně z tohoto důvodu - a také s vidinou, aby nová nádrž nepřidala moc práce (které už je s klapavčíma nádržema víc než dost) jsme v lednu 2013 koupili vnější filtr na objem právě těch 80 l, což je nejmenší vnější filtr, který se dá sehnat. Jako hlavní dominantu nádrže jsem pořídila veliký kořen ve tvaru „V“ a plovoucí ostrov, který jsem zvolila jako nejbezpečnější (nikoli nejlevnější) možnost zbudování souše. Stavět ostrov jako u klapavek z kamenů – ovšem zde až do výše 30 cm mi přišlo nebezpečné jednak kvůli tomu, že Peluska má sílu jak bejk a mohla by ho rozebrat, jednak kvůli velkému a nerovnoměrnému zatížení skleněného dna a nešikovné manipulaci s kameny uvnitř nádrže.

Kterak Peluzín využívá plovoucí ostrov ve své nové sólo nádrži © Eliška Nejedlá 2013

Peluzín byl uveden do svého nového budoáru 10. 2. 2013 po našem přestěhování z Brna do Úval. Ovšem filtr zapojen nebyl, protože já idiot ve zmatku a časovém presu během stěhování celé domácnosti a želvího cirkusu nechala bezmyšlenkovitě přirazit těžký sektorový nábytek ke stěně a sešroubovat. Cca do dvou hodin do noci jsem pak s nejlepší kamarádkou čistila a plnila všechny nádrže, abych mohla želvy co nejdřív zase ubytovat. Až druhý den, když jsem zapojovala rozvody světel a topení a chtěla zapojit i filtr mi teprve došlo, jakou blbost jsem udělala. Nebyla už šance se stěnou s nádržemi pohnout, abych zadem protáhla hadice z filtru. Takže drahý filtr byl až do 2. 6. 2013 v krabici na skříni a novou velkou nádrž jsem čistila za jadrných nadávek na svou tupost stejně jako všechny ostatní nádrže.

Peluzín ve své sólo nádrži (fotografie z doby po zavedení filtrace) © Eliška Nejedlá 2013

2. 6. 2013 přišla spása ve dvou podobách – jednak v podobě naprosto odporného počasí, které nedovolovalo vystrčit nos z bytu, jednak v podobě mého geniálního a manuálně zručného přítele. Společně jsme totiž místo nedělního výletu vypustili a vyndali Peluzínovu nádrž, trochu zdemolovali nábytek a dokázali, co se skoro půl roku jevilo jako nemožné – protáhli jsme ze spodní skříňky hadice do nádrže a konečně filtr zprovoznili. Chtělo to dost představivosti, přemýšlení a improvizace (nevím, kdo píše ty návody) a naučila jsem se docela dost nových sprostých slov, ale zdá se, že nyní všechno jede, jak má. Peluzín okamžitě po návratu objevil podvodní výpusť z filtru, strčil do ní hlavu a skoro dvě hodiny vypadal, jako by k té výpusti přirostl. Jsem vážně zvědavá, jak dlouho teď nádrž vydrží čistá.

Filtrace v Pelusčině nádrži (vývod z filtru je jen hadicí) © Eliška Nejedlá 2013

Peluzín je u nás samozřejmě milován a je i velkým miláčkem a favoritem každé naší návštěvy, ale kdybych byla věděla, že jedno nakrmení tohohle tvora, mě bude stát přibližně stejný objem krmiva, jako nakrmení celého chovu klapavek, asi bych trochu uvažovala, než bych si ho přinesla domů. Peluzín je totiž želví vysavač. Jeho naprosto neukojitelná chuť k jídlu ho nutí zuřivě žebrat podél předního skla nádrže, jakmile se někdo objeví v jeho zorném poli. Při tom vytahuje krk vysoko nad hladinu a šplouchá tak, že to vypadá, že pokud hned něco nedostane, tak vzlétne. A když se pak krmí, spořádá toho průměrně tak třikrát tolik, co dospělá klapavka a věřím, že by toho zvládl mnohem víc, kdybych mu víc dala.

Loudící Peluzín zpředu © Eliška Nejedlá 2013

Loudící Peluzín shora - prostě zoufalé a hladové zvíře © Eliška Nejedlá 2013

Je to pořád dorostenec – v dospělosti dosahuje karapax této tereky délky 22 – 25 cm (zahraniční chovatel uvádí maximum 29 cm) a náš Peluzín má nyní cca dvoutřetinovou velikost a zhruba poloviční hmotnost. Ovšem velká výhoda jeho druhu oproti klapavkám je, že tereka potravu doslova nasává – netrhá ji jako klapavky. Nenadělá tedy ve vodě při krmení žádný nepořádek, žádné roztrhané kousky pak nekazí vodu. Zlatíčko to je. Navíc spořádá opravdu cokoli (masitého), takže mi slouží i jako popelnice toho, co už vybíravé klapavky nechtějí. Závěr krmení tedy vždy patří Peluzínovi, s jehož pomocí vyčistím krmící prkénko od všech zbytků. Myslím, že to takhle vyhovuje všem. Až na to, že Peluzín vždy vypadá, že se nedočkavostí závěru krmení klapavek nedožije.

Následující tabulka a graf ukazuje dynamický růst Peluzína od 26. 3. 2012, kdy ke mně přišel:

Datum	Hmotnost (g)	rozdíl oproti předchozímu (gramy navíc)	věk (měsíce)
21.5.2012	118,6		11
21.6.2012	136,7	18,1	12
24.7.2012	180,0	43,3	13
14.8.2012	199,0	19,0	13,5
9.9.2012	219,4	20,4	14
1.10.2012	237,2	17,8	15
16.11.2012	278,3	41,1	16
12.12.2012	288,1	9,8	17
9.1.2013	305,6	17,5	18
29.1.2013	326,2	20,6	19
24.2.2013	324,2	0	20
13.4.2013	358,5	32,3	22
1.6.2013	408,9	50,4	23

Celkový přírůstek za pobyt u mě je (zatím) 290,3 g.

Zde je graf růstu:

Peluzín i po víc jak roce, co ho mám, zůstává poměrně plachý a nekontaktní. I když je to teď lepší, než na úplném začátku, není to s ním takové, jako s klapavkama a už vůbec ne, jako s Kyrou. Snaživě loudí a natahuje se a dokud jste za sklem, vypadá, že by vás umazlil k smrti, ale jakmile se pro něj natáhnete do nádrže, zatáhne se, dělá, že tam není a když to nepomůže, začne se urputně bránit škrábáním. Ale nemyslím, že je to neměnný stav. Od začátku roku 2013 se mi už dokonce daří hladit ho na hlavičce a také naprosto bezvadně bere sousta z ruky - a to od kohokoliv. Takže myslím, že to chce jen trpělivost a zájem.

Peluzín na vycházce společně s Kyrou - fotografie je z doby, kdy jsme měli k dispoici výběh pro želvy. Toto byla zatím jeho první a poslední procházka venku. © Eliška Nejedlá 2012

Peluzín v Sindiččině kladišti - fotografie z doby, kdy spolu Peluzín se Sinďou sdíleli nádrž © Eliška Nejedlá 2012

Peluzín ve své vlastní nádrži ukryt v jávském mechu.

 

 

 

 

Zdroje informací pro článek:

moje poznatky z praxe

deník chovu jedince Pelusios castaneus od 26. 03. 2012

konzultace s chovatelem panem Mikulášem Velenským

Zych, J. (2006): Želvy v přírodě a v péči člověka, Brázda, Praha, ISBN: 80-2090342-9

 https://pelusios.sweb.cz/druhy/p.castaneus/texty/clanek_u.htm

https://www.empireoftheturtle.com/pelusios_castaneus.htm

https://www.vivaria.cz/encyklopedie.html

 

Zdroje obrázků pro článek:

Vlastní fotodokumentace

carolinanaturally.blogspot.com - mapka výskytu