2. O krmení

Na konci této kapitoly můžete vkládat své příspěvky do diskuse na téma "Krmení klapavek obecných".

Nejdřív něco rešerše:

„Až na mizivé výjimky nejsou mezi želvami vyhranění potravní specialisté – většina druhů se v přírodě živí různorodou jim dostupnou potravou. Existují druhy, které dávají přednost potravě rostlinné (zpravidla suchozemské), a naopak druhy dávající přednost potravě živočišné (především druhy vodní). Ve většině případů jsou i zástupci těchto krajních skupin do určité míry všežraví“ (Želvy v přírodě a v péči člověka, Zych, 2006).

„Potravu klapavky vyhledávají v bahně dna, k čemuž jim pomáhají hmatové vousky na dolní čelisti. Tvoří ji nejrůznější hmyz, červi, plži, drobné rybky (nebo mrtvé ryby a jiné zdechliny), občas i vodní rostliny“ (Želvy v přírodě a v péči člověka, Zych, 2006).

„Klapavku obecnou krmíme masem, srdcem, plži, červy, vodním hmyzem, v přírodě přijímá i vodní rostliny" (Chováme terarijní zvířata, Klátil, 2004).

"Klapavky se v přírodě živí vším, co najdou. Jedná se především o živočišnou stravu, rostlinnou potravu přijímají příležitostně a tvoří ve stravě jen malé procento. Ovšem záleží i na individuálních chutích jednotlivých želv - některé mohou mít rostliny ve větší oblibě, než je obvyklé" (Zusčáková, Z. 2011).

Klapavka obecná je převážně masožravý druh. Já krmím své želvy denně, s výjimkou dní, kdy jsem pryč, což jsou obyčejně víkendy, takže vlastně přirozeně připadá na sobotu den půstu. Den půstu je pro plazí masožravce jedině dobrý. Když odjíždím na delší dobu, maximálně nechávám želvy o hladu 4 dny. Po této době se buď vracím nakrmit já, nebo mám na to lidi:-) Pokud ovšem nejde o nejmladší mláďata – ta se ze začátku (od rozjedení, tzn. cca od 4. dne po vyklubání) krmím pokud možno denně. Za tímto účelem tedy nejmenší mláďata (pokud je to možné) vláčím s sebou kamkoli se hnu.

Jak dlouhou dobu klapavky vydrží o hladu bez újmy na zdraví by mě také velice zajímalo. Já můžu jen říct, že 4 dny nevadí, 5 týdnů už ano. (O tom více v kapitole o nemocech).

Denně krmím hlavně granulemi a jiným suchým krmivem a to v množství, které želvy hned spotřebují a v době jejich aktivity, kdy krmivo hledají. Jelikož se vracím domů večer a k péči o želvy se dostávám až poměrně pozdě, jsou moji chovanci naučení přijímat potravu v téhle době. Když se náhodou doma ochomýtnu dříve, nemá smysl jim dříve sypat, protože v té době krmení nečekají a většina z nich pospává pod kameny a krmení se v této době ani nedotkne. Výjimky samozřejmě existují – u mě je to zejména matka rodu Sabina a novic Robie kteří reagují na pohyb kolem nádrže a natahují se pro krmení kdykoli kolem někdo projde. Naproti tomu skupiny ročků mají obyčejně přes den „nabitý program“ jinde v nádrži a cokoli jim nabízet před zhasnutím časovačem nemá nejmenší význam - ani si toho nevšimnou. Ale náhlé zhasnutí večer bývá impuls ke srocení davu na krmícím kameni za přední stěnou, k hlasitému cákání a tvrdému vyžadování přísunu živin. Jakmile krmím v této době, všecko krmivo během několika vteřin beze zbytku zmizí. Myslím tedy, že je důležité, aby chovatel znal potravní chování svých svěřenců a vystihl jednak množství, které hned zkonzumují, jednak dobu, kdy jsou k okamžité konzumaci ochotní – a ta se dá samozřejmě návykem upravit. Toto jsem si ověřila i u suchozemské želvy řecké. Když jsem si ji přinesla domů, byla zvyklá žrát mezi 10. a 11. dopolední hodinou, jak ji krmili v zoo, odkud ke mně přišla. Když jsem přišla večer a dala jsem jí krmení, spala. Ani když jsem jí vzbudila, krmení se nedotkla. Takže jsem jí začala dávat ráno před odchodem do práce a večer když jsem přicházela, bylo vymeteno a želva spala. Říkala jsem si, že z ní takhle nemám žádný užitek – že si jí člověk při tomto režimu vůbec neužije:-). Poslední dobou ale želva začíná chápat, že večer se rozdávají pamlsky (čerstvé listí, kousky ovoce) a poslední dobou doslova čeká. A jakmile jí večer jdu do ubikace uklidit, vyřítí se, loudí a natahuje se – úplně jako klapavky. Brzo jí budu moci kompletně krmit večer.

Ale zpět ke krmení klapavek. Denně tedy krmím suché krmivo. Jednou, někdy dvakrát do týdne krmím biologické – mražené nebo živé krmivo. O technice krmení jednotlivých skupin naleznete podrobně pojednáno níže. Zde je nejdříve SEZNAM KRMIV, která používám (i která nepoužívám) S POZNÁMKAMI K JEJICH PODÁVÁNÍ. Používaná krmiva můžeme rozdělit pro lepší přehlednost do 4 skupin: sušená krmiva (tzn. granule a sušení živočichové), mražená krmiva (ta, co se zamražená prodávají či ta, co si zamrazíte sami pro pozdější užití), čerstvá a živá krmiva (to, co se dá živé koupit nebo to, co sesbíráte venku) a poměrně nedávno jsem se seznámila s poslední možnou "úpravou" krmiva, která podle mě tvoří poslední odlišnou skupinu: krmiva z konzervy.

Sušená krmiva:

  • Granule Sera Raffy P – základní krmivo pro dospělé vodní želvy
  • Granule Sera Raffy m – krmivo doplňkové s vyšším podílem minerálů
  • Granule Sera Carnivor Professionalvětší kousky – dávám dospělým a dorostu
  • Granule Sera Raffy Baby Gran – maličké granulky, základní krmivo pro mláďata vodních želv
  • Gammarus – blešivec potoční, patří mezi korýše - v sušené podobě je běžným krmivem, ale moc živin nemá - tvoří jen doplněk diety!
  • Mix gammarus a sušené rybky
  • Velké sušené krevety – cca 1 cm velké – jen pro dospělé
  • Sušené rybičky - ne všichni rádi přijímají - jsou dost tvrdé a ve vodě po zkrmování někdy zůstávají zbytky, ale krmivo je to výborné. Pro menší jedince je potřeba je porcovat.

OBR 36: granule Sera Raffy P © Eliška Nejedlá 2011

OBR 37: granule Sera Raffy m © Eliška Nejedlá 2011

OBR 38: granule Carnivor Professional © Eliška Nejedlá 2011

OBR 39: granule Sera Raffy Baby Gran © Eliška Nejedlá 2011

OBR 40: velké sušené krevety © Eliška Nejedlá 2011

Trh nabízí dnes velkou škálu různých sušených krmiv - výhodné je mít a zkrmovat střídavě hned několik různých druhů granulí různých značek – zajistí se tím větší rozmanitost, protože každá značka má svoje specifické složení. Vedle dobrého složení a „chutnosti“ jsou důležité i jiné vlastnosti granulí, jako například: jak dlouho vydrží plavat, jak jsou velké, jak dlouho vydrží v kompaktním stavu (protože rozmočené granule želvy většinou už nežerou a ty potom kazí vodu.)

Zuzana Zusčáková seznam osvědčených granulí doplňuje o následující:

  • TetraReptoMin
  • TetraReptoMin Energy
  • Chrysevit
  • Hikari Turtle Food
  • Namiba Terra Turtle Food
  • Zoo Med Turtle Food

Co se týká sušených krevetek, gammarusu a podobných směsí - to jsou krmiva skutečně jen doplňková. Neobsahují všechny potřebné látky - jsou to de-facto "prázdné" schránky. Želvám chutnají a obsahují zase balast, který pročistí trávicí trakt. Takže je dobré želvám tato krmiva doplňkově dávat, ale rozhodně nesmí v krmné dávce dlouhodobě převažovat.

Dózy s granulemi nebo sušeným krmením je nejlepší uchovávat v na tmavém a suchém místě – přístup světla a vzduchu snižuje nutriční hodnotu krmiva. Proto je  třeba myslet na to, aby po každém krmení byla dóza s krmivem pečlivě uzavřena. Balení by po otevření mělo být spotřebováno do několika měsíců, takže je dobré s tímto vědomím nakupovat přiměřeně velká balení krmiv. Já se tedy snažím kupovat ta největší balení, co jsou na trhu běžně k dostání - 1000 ml dózy. Ale z těchto dóz odsypávám do menších dóz, ze kterých krmím, a zásobní velká dóza je po celou dobu zkrmování odsypané části zavřená. Tak jako tak ale v chovu v pohodě stíhám během zhruba tří měsíců zkrmit i ta velká balení.

Poznámka k velkému balení: nevím, jak u ostatních značek, ale u Sery platí to, že cena 1000 ml dózy, je srovnatelná se čtyřmi dózami malými, ale v té velké jich máte pět. Získáte tedy jednu střední (běžnou) dózu zadarmo. A to se podle mě docela vyplatí.

Mražená krmiva:

  • Červené patentky – dobré na rozkrmování mláďat
  • Černé patentky (komáří larvy) – výživnější
  • Bílé patentky (koretry, bílé komáří larvy) – nejméně výživné, doplňkově
  • Tzv. želví mix – obsahuje mořské rybičky, krocaní srdce, mušle, krevety, gammarus, červenou komáří larvu, hovězí srdce, špenát, spirulinu, vápník
  • Rybky 3 – 5 cm (rodu střevlička – Osmerus eperlanus) – nejlepší, přirozené krmivo. Tyto jim velmi chutnají – dospělým dávám celé rybky – trhají je, ukusují postupně, dorostu a mláďatům pak přiměřené kousky
  • Rybky Dilia mořské do 3 cm – jiné balení, jiný druh – tolik jim nejednou (krom nejžravější skupiny Dorost mladší – těm jedou úplně stejně jako všecko ostatní.)
  • Strouhané hovězí srdce – dávat jen občas – mají nevhodný poměr Ca : P (viz dále)
  • Kuřecí srdéčko – kupuji čerstvé, hned zamražuji – krmím po přiměřených kouscích jako masa
  • Hovězí maso – kupuji čerstvé, porcuji na balíčky, které balím do fólie. Balíček je velký tak, aby akorát nakrmil všechny želvy a obojživelníky (mám odzkoušeno). Později rozmražuji vždy jeden balíček a porcuji na přiměřené kousky pro různé skupiny.
  • Kuřecí maso – stejný postup jako u hovězího
  • Kuřecí nebo krůtí játra – stejný postup jako u mas. Je dobré je doplňkově krmit, protože představují výborný a přirozený zdroj provitamínu A, ze kterého si želva vyrobí vitamín A. POZOR ale – játra strašlivě znečišťují vodu a také mi to všichni nežerou. Krmím jen občas a jen těm, kdo vím, že to žerou.
  • další vnitřnosti - příležitostně kupuju např. kuřecí žaludek, kus hovězího srdce, ledvinky... všechno je vítaným doplňkem, aby byla strava co nejrůznorodější

VEPŘOVÉ MASO se želvám DÁVAT NESMÍ, protože obsahuje pro plazy nestravitelný vnitrosvalový tuk.

OBR 41: krmení mláďat červenými patentkami (Sindička) © Eliška Nejedlá 2009

OBR 42: krmení mláďat koretrami - bílými patentkami (Sindička, Vora) © Eliška Nejedlá 2009

OBR 43: krmení dospělých střevličkou (Sabina) © Eliška Nejedlá 2007

Chovatelka Zuzana vyvinula recept, o který bych se zde podělila. Po přiměřeně pracné přípravě je výsledkem zásoba skvělého, živinami nabitého mraženého krmiva, se kterým má jen ty nejlepší zkušenosti. Piště si:-) :

  • svalovina hovězí a drůbeží
  • vnitřnosti (hovězí a drůbeží) - játra, srdce, ledvinky...
  • ryby
  • drcená sépiová kost nebo mletá vaječná skořápka či krmný vápenec

Vše pokrájejte na kostičky přiměřené velikosti chovaných želv – pro mláďata nakrájet hodně najemno, pro dospělé mohou být kousky o něco větší.

Posypte drcenou sépiovou kostí (nebo jiným vápenatým doplňkem) a vše smíchejte.

Rovnoměrně rozprostřete do plastových uzavíratelných pytlíků ve vrstvě 1- 2 cm silné. Zamražte.

Před krmením pak vždy odlomte příslušně velký kus z mražené "čokolády" a dáte rozmrznout. Nemusí se tak opakovaně rozmrazovat celá předpřipravená směs. Želvám potravu podávejte až po úplném rozmrznutí a změknutí! Krmení příliš studenou nebo dokonce zmrzlou potravou by zvířatům mohlo velmi ublížit. Před podáváním můžeme také celou směs lehce posypat vitaminominerálním přípravkem (např. Reptivite, CalviRep, Necton, Roboran H, Nutrimix atd.) (Zusčáková, Z., 2011).

Čerstvá a živá krmiva:

  • Živí cvrčci – docela dobré přirozené krmivo, jen pozor při podávání – cvrčci jsou velmi pohybliví (je lepší je při podávání pinzetou trochu pošramotit, aby neutíkali tak rychle). Jednak mohou želvám utéci, schovat se někde v koutě a tam shnít a kazit vodu, jednak se při konzumaci želvami urputně brání a kopou. Slabší nátury to vzdají. Slabším náturám je třeba cvrčka zabít. Také je potřeba dávat cvrčka těm, kteří svou velikostí na ně mají – já je dávám skupinám Dospělí (DSP) a Dorost (DOR) – a všichni už se je naučili náruživě lovit, plavat za nimi když utíkají a zavírat oči když kopou. Dokonce jsem viděla i jak třepali hlavou, aby kořist udolali:-)
  • Sarančata - dají se běžně koupit např. na teraristických burzách (za přiměřenou cenu) nebo v některých lépe vybavených zverimexech (tam ale bývají předražená). Sarančata mohou být obrovská - třeba i 7 cm velká. Pro klapavky je třeba samozřejmě kupovat mláďata velká kolem 1 - 2 cm. Pro jejich zkrmování platí to samé, co pro cvrčky.
  • Zophobasy – larvy potemníka brazilského – velcí tlustí červi - krmte jimi jen občas, nemají zrovna vyvážený obsah živin. Také se brání, také se je želvy musí nejdřív naučit přijímat. Dávám je skupinám DSP a DOR.
  • Mouční červi – larvy potemníka moučného – menší červi s větším podílem tvrdé, málo stravitelné pokožky - jsou ale pochoutka - dávám je i mláďatům, ale jen občas. Nejlepší jsou čerstvě svlečené larvy.
  • Komáří larvy – nachytané venku ve vodních nádržích – výhradně pro nejmenší mláďata – větší želvy si jich ani nevšimnou, larvy si vesele vegetí v jejich nádrži a mě se pak v pokoji líhnou komáři. Nejmenším mláďatům je ale třeba (hlavně ze začátku rozkrmování) larvy trochu pošramotit špejlí před podáním. Želvička k nim totiž jinak opatrně přičichne a zdravá larva se strašnou rychlostí skulí a zmizí. Želvička se lekne, uteče a o krmení dál nejeví zájem. Když komáří larvu nejdřív opatrně pošramotíte tak, aby se občas trochu zaškubala, ale zůstávala de-facto na místě, malou želvičku bude naopak velmi zajímat, bude k ní čichat a i několikrát se jí bude snažit uchopit. Vyžaduje to ale dvě věci: 1.) naučit se larvu fakt jen dostat do stavu pošramocení a ne jí úplně rozmáznout (to z ní pak nic nezbyde) – a to není úplně snadné – chce to cvik, 2.) vyžaduje to čas – pošramotíte larvu, podáte mláděti, čekáte, až jí slupne, pošramotíte další larvu, podáte…
  • Minižížalky z kompostu – dají se úžasně nalovit v tlející trávě – to je mokrá a de-facto homogenní hmota a rychle se z ní stává organické bahno. Stačí trochu rýpnout a můžete si vybírat. A vyberte ty nejmenší okolo 1 cm délky a 1 mm průměru. Nejmenší mláďata se jich obvykle bojí – vezmou ji za konec, žížala je švihne přes hlavu a želvička uteče, ale přijímání žížalek se dá rychle naučit a pro starší mláďata je toto krmení důvodem k pořádné rvačce.
  • Žížaly - větší žížaly lze bez potíží zkrmovat dospělým klapavkám. Jsou vynikajícím přirozeným zdrojem minerálů. Chce to je ovšem porcovat, protože jinak vznikají zuřivé tahanice dvou (a více) želv o jednu žížalu. Já nemám ráda porcování žížal (hýbou se pak všechny oddělené části a to je jen pro silné žaludky) - velké žížaly proto nechytám (také aby se rozmnožily) a volím raději menší kusy, které mohu želvám podat jako "jednohubky":-)
  • Červi z ovoce – dají se hojně najít v třešních,  švestkách, malinách, dokonce jsem pěkné masité červíky našla i v přírodních kešu oříškách a jsou skvělí pro nejmenší mláďata. Ale příprava krmení z nich vyžaduje docela dost mravenčí práce.
  • Okružáci (malí akvarijní plži s ulitou) – jelikož mám k těmto tvorům docela osobní vztah, krmila jsem je v minulosti pouze párkrát a to když se mi přemnožili v nádrži s rybkama. Nicméně krmení želv malými plži je hojně doporučováno - jejich ulita je prvotřídním přirozeným zdrojem vápníku a jejich svalovina je velmi výživná. Klapavky umí plže výborně louskat.
  • Vařené vejce se skořápkou – snažím se dávat přednostně a nejvíc dospělým samicím, ale mnohem raději to baští dospělý samec:-) Uvařím prostě vejce pro sebe, uloupnu kus bílku se skořápkou a podám želvě.
  • Larvy vážek jsou vodní, poměrně velcí hmyzáci a velmi draví. Když jich je např. v zahradním jezírku hodně, sežerou tam všecko ostatní živé. A naše paní veterinářka právě larvy vážek doporučila ke krmení, když jsme řešili Sabininu zadrženou snůšku. Larvy tedy v jezírku v létě chytám - podběrákem zalovím v bahně dna, nebo v řasách na hladině, bahno vyliju na trávu, rozhrnu a čekám. Larvy, které jsou stejně černé či hnědé jako bahno a v bahně by se tedy špatně hledaly, se takhle dají do pohybu a utíkají pryč - takže je pohodlně odchytám. Mají různé velikosti - od malé tenké larvy velikosti vosičky až po velikou tlustou "skoro-vážku" bez křídel. Před zkrmením pak larvy nechám proplavat v čisté vodě (kam je přehážu z té rybniční). Larvy neporcuji, jen je trochu pošramotím méně zkušeným lovcům. Pozor - larvy se brání překvapivým způsobem - vystříknou ze zadku proud vody. Krmím různě velkým želvám přiměřeně velké larvy. Želvy toto krmivo milují a náruživě larvy loví. Je vidět, že je to jejich přirozená strava.
  • Myší holátka - toto je velmi kvalitní a hojně doporučované krmivo pro želvy. Ale já sotva narozená myší mláďata želvám nikdy nekrmila, protože mi to nedovolí můj etický cit. Jsou to živí obratlovci - navíc savci. Zákon proti týrání zvířat (246/1992 Sb.) zakazuje krmit živými obratlovci ty druhy, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný. Např. u hadů to nutné (a biologické) je, ale u klapavek to dle mého názoru biologicky nutné není a proto to nedělám.

OBR 44: krmení dospělých cvrčky (Sabina) © Eliška Nejedlá 2011

OBR 45: krmení dorostu zophobasy (Sindička) © Eliška Nejedlá 2011

OBR 46: zophobas © Eliška Nejedlá 2011

OBR 47: mouční červi © Eliška Nejedlá 2011

OBR 165: larvy vážek právě nachytané ze zahradního jezírka (květen 2013) © Eliška Nejedlá 2013

Pár důležitých poznámek ke zkrmování červů: jde o stravu velmi energeticky vydatnou, která ovšem neobsahuje moc hodnotných látek. Červy navíc mají silnou pokožku, která je velmi špatně stravitelná, zatěžuje organismus a při vyloučení trusem znečišťuje vodu. Takže červy krmte opravdu jen příležitostně! Larvy se pravidelně svlékají. Když starou pokožku svléknou, mají několik hodin kůži bílou a úplně měkkou. Tyto čerstvě svlečené larvy jsou největší lahůdky - díky ještě ne-ztvrdlé pokožce jsou mnohem chutnější a lépe stravitelní. Je to sice kalorická bomba, ale alespoň dobře stravitelná. Pokud se z larev před zkrmením vylíhne dospělý brouk, tak ho už nezkrmujte – tmaví brouci mají tvrdé krovky a vylučují sekret, který je činí nepoživatelnými (Zusčáková, Z. 2011).

Chovatelka Zuzana přišla s něčím novým i v oblasti živého krmení: želvám se prý dají zkrmovat i další "hmyzáci z pole" - jako příklady uvádí pavouky, mouchy, můry, motýlky, kobylky a sarančata atd. Takovéhle živé krmení je ale nutné chytat pouze na otevřených a čistých lokalitách (loukách nebo zahradách). Nesbírejte hmyz v okolí chemičky či podobného prostředí znečišťujícího závodu! Při lovení živé kořisti želva uplatňuje přirozené instinkty a vyvíjí pohybovou aktivitu. Ale toto krmení je dobré zkrmovat po menších dávkách a pod dohledem, aby z nádrže neuniklo, než ho želva stačí ulovit. NEJSOU vhodní brouci s tvrdými krovkami a samozřejmě bodavý hmyz (Zusčáková, Z. 2011). K tomuto musím dodat i jeden můj poznatek - že totiž želvy, které tento druh krmiva dosud nepoznaly, se ho budou pravděpodobně bát a skrývat se před ním. Pokud tedy víte, že vaše želva nikdy před tím neviděla kobylku, musíte hmyza nejdřív párkrát buď úplně usmrtit, nebo zmrzačit tak, aby se kořist jen cukala, ale nemohla se želvě bránit. Je to kruté, ale želva si tak má čas hmyza očichat a prozkoumat. Tak si navykne na to, jak nový druh potravy vypadá a voní, a příště už si poradí i s nezmrzačeným soustem (Nejedlá, E. 2013).

Krmiva z konzervy:

Tento druh krmiv jsem objevila nedávno v jednom internetovém obchodě - jde o výrobky firmy Exo Terra. Je to hmyz, který ovšem není vysušený, ale konzervovaný. Krmivo má přes 70 % vlhkosti a je velice aromatické. Já prozatím zkoušela:

  • konzervované luční kobylky
  • konzervované larvy bource morušového

Oba tyto druhy krmiva znamenaly dosud nepoužité zpestření jídelníčku mých želv. I když ze začátku z něj byly mé želvy trochu překvapené a ne všechny ho chtěly přijímat. Tato firma nabízí v konzervách i další druhy - např. moučné červy, plže bez ulity či cvrčky. Je škoda, že v běžném zverimexu tyto speciální druhy krmiv nemají (alespoň já je tam nikdy neviděla) - objevila jsem je až na jednom e-shopu, když jsem kupovala filtr. A ačkoliv to na širokoúhlé fotografii na e-shopu vypadá jako poměrně velké balení, vezte, že je to konzervička, která se vejde do dlaně - gramáž je 34 g. A stojí cca 55 - 80 Kč - podle toho, o který druh jde.

A druhá věc, na kterou je třeba dát bacha je, že pokud toto krmivo otevřete, musíte ho rychle spotřebovat, protože jinak cca za 14 dní zplesniví a můžete ho vyhodit. A to i když ho opětovně zavřete gumovým víčkem.

OBR 170: Konzervované luční kobylky © Eliška Nejedlá 2013

OBR 171: Konzervované larvy bource morušového © Eliška Nejedlá 2013

Toto samozřejmě není úplný seznam toho, co všecko lze klapavkám krmit. Ačkoli se při vší snaze chovatele nikdy nepovede nahradit všechno, co by želvy přijímaly v přírodě, je třeba se snažit o co největší rozmanitost v podávané potravě. Chovatel je samozřejmě do vysoké míry limitován nabídkou ve zverimexech, ale i ve výše uvedeném seznamu najdete náměty kterak tuto nabídku doplnit nabídkou z řeznictví nebo z naší přírody. A určitě přijdete i na další možnosti. Klidně je sem pak dopisujte. Můj seznam čím vším krmím pravděpodobně také není úplný. Dopisuji sem postupně položky podle toho, jak mi pracuje paměť.

A můj dobrý rádce – kniha Želvy v přírodě a v péči člověka, Zych, 2006 – uvádí tento seznam možností krmení převážně masožravých typů želv: živé i mrtvé ryby, plži, mlži, hmyz, červi (např. i žížaly), korýši, syrové netučné maso ostatních obratlovců – především filé, hovězí srdce, drůbeží maso, mláďata myší, u větších želv i dospělé myši, mouční červi, cvrčci, občas i natvrdo vařená vejce nebo žrádlo pro kočky z konzervy.

Pro jistotu připomínám, že klapavky je třeba vždy krmit ve vodě, neboť kvůli nepohyblivému jazyku nejsou schopné přijímat potravu na suchu. Voda jim napomáhá při posunování sousta do krku.

Rostlinná krmiva

„Chovatelé vodních druhů často chybují v tom, že svým chovancům zapomínají nabídnout i rostlinnou složku potravy. Želvám daleko většího počtu druhů, než by se zdálo, udělá radost list salátu nebo jiný lupen položený na hladinu vody“ (Želvy v přírodě a v péči člověka, Zych, 2006).

Zdroje říkají, že i vodní želvy potřebují rostlinný doplněk jinak převážně masité stravy. Že se dají zkoušet různé druhy ovoce, zeleniny, salát, pampeliškové listí a podobně. Zkoušet můžete. Já ale zkoušela marně. Moje klapavky ohrnují nosánky naprosto nad vším rostlinným, co jsem zkoušela. Nemá smysl to zde vyjmenovávat. Jak tedy dostat do masožravé želvy nějaký lupen?

Vím o čtyřech způsobech:

  1. Všechny výše zmíněné druhy granulí obsahují i rostlinné složky: Raffy P obilí a rostlinné vedlejší produkty, Raffy m kukuřičný škrob, pšeničnou mouku, kopřivy, špenát, petržel a další, Carnivor Professional obsahuje např. řasy. Krmte je.
  2. V mraženém želvím mixu je jednou ze složek list špenátu. Želví mix baští všichni. Když ale nedej bože narazí na koukající list, dovedou ho z té směsi s titěrnou šikovností vypreparovat. To, co obvykle ve vodě zůstane po krmení želvím mixem je samé listí… Nicméně nejžravější skupině nezůstává ani to a ostatní snad nějaký ten úlomek listu taky občas pozřou…
  3. Jako lepší způsob mi připadá podstrčení rostlinných granulí vyráběných pro suchozemské herbivorní želvy. Pro dříve zmiňovanou želvu řeckou mám granule Sera Raffy Vital obsahující obilí a zeleninu v mnohem větším poměru než granule pro vodní želvy. Když mezi běžně podáváné granule pro vodní želvy hodíte pár zelených rostlinných, klapavky si toho obvykle nevšimnou a slupnou všechny. (U mě tedy až na Samuela – otce rodu – který je pozná a vyplivuje). Totéž můžete zkusit se Sera Raffy Herbivorem nebo jinými granulemi pro suchozemské želvy a rostlinožravé ještěry.
  4. Jako enrichment (obohacení prostředí a estetický doplněk akvaterária) dávám klapavkám občas snítku scindapsusu nebo mladou odnož pokojového zelence. Tato ozdoba ale obvykle dlouho nevydrží – většinou po první až druhé noci jí najdu ve vodě rozloženou na prvočinitele. A dala bych krk na to, že poměrně velké části té rostliny chybí. Že by je želvy zbaštily:-)? Zvláštní – listu salátu, který jsem dle rady knihy položila na hladinu, se ani nedotkli.

OBR 48: granule pro suchozemské želvy Sera Raffy Vital © Eliška Nejedlá 2011

V nabízení rostlinného doplňku je třeba býti vytrvalým, protože želví chutě se - stejně jako třeba naše - vyvíjí. Když se želva štítí salátu ve svých prvních dvou letech života, v dalších pěti ho může milovat a pak zase třeba ne. Chutě se mohou měnit s věkem i se stavem - březí samice mohou mít jinou chuť než "jalové". A pak jsou tu také individuální preference, o kterých se zmiňuje Zuzana v úvodu. Některé želvy mohou mít rostliny raději než jiné.

Vápník vs. fosfor

K výživě plazů najdete ve všech zdrojích upozornění na ideální poměr těchto dvou prvků: vápník : fosforu má být cca 2 : 1. Samozřejmě k tomu, aby se toto dalo důsledně dodržovat by bylo třeba dlouhého studia a rozborů všech možných krmiv, což běžný chovatel asi nedělá (já tedy ne.) O tohle ale nejde. O nastolení tohoto poměru se starají právě granule, které podávám jako hlavní krmivo. Jde spíš ale o to, nepředávkovat želvy jedním nebo druhým prvkem. „Nepředávkovat“ je možná špatný termín – spíš tím myslím nedávat dlouhodobě dietu s velkým podílem jednoho nebo druhého prvku. Konkrétně je v tomto směru nevýhodné hovězí srdce, které má poměr Ca : P 1 : 38! Na strouhaném hovězím srdci se ale dobře rozkrmují mláďata… Takže s tím opatrně. I cvrčci mají poměr nevhodný – ne sice tak dramaticky, ale je to obráceně: Ca : P 1 : 2,5. (Hodnoty poměru Ca : P vzaty z knihy Köhlera, G., Nemoci obojživelníků a plazů, 2002.)

Doplňování vápníku

Vápník je třeba dát želvám k dispozici v adlibitním množství. Granule Sera Raffy m mají větší zastoupení vápníku (Raffy m má 2,1 %, zatímco Raffy P 0,9 %) – je tedy opravdu dobré Raffy m střídavě krmit. (Nebo jiné granule s vyšším podílem minerálních látek - výrobci zpravidla tuto informaci vystavují na obale). Ale jen toto by pravděpodobně bylo málo – zvlášť pro rostoucí jedince a kladoucí samice. Přirozeným zdrojem vápníku je třeba rybí kostra – zkrmujete tedy celé rybky. Nebo ulity vodních plžů - máte-li zdroj (například od nějakého akvaristy), zkrmujte je. Dalším možným zdrojem je výše zmíněná vaječná skořápka. Pokud ji želvy jedí, je dobré jim ji dávat. Také ji lze drcenou podávat s masem (malé střepy se na maso nalepí a želva může sousto přijmout i s nimi). Ale to pořád není ono „adlibitní“ množství (tzn. libovolné, stále dostupné). To zajistí - podle mě nejlépe a nejlevněji – sépiová kost, která se za stejným účelem běžně kupuje papouškům. Koupím volnou sépiovou kost (často jí prodávají i s držákem na klec – ten je pro naše účely poněkud zbytečný), zaplatím cca 11 Kč za kus a hodím po jedné do každé nádrže. Po krátké době jsou na kosti vidět od želv vykousané trojúhelníčky. Ještě se za podobným účelem prodává „kondicionér pro vodní želvy“, tzv. „Želvík“. Jde o vápníkový blok na úpravu vody – pomalu se rozpouští a upravuje mírně kyselé pH vody (které vznikne vypouštěním moči a výkalů želvami) na neutrální reakci. Toť k teorii. Moje praxe je ale taková, že jakmile umístím „Želvíka“ do nádrže, moji svěřenci se na něj vrhnou a do dvou dnů ho beze zbytku zkonzumují (ani se nestihne rozpustit). A vzhledem k tomu, že „Želvík“ stojí cca 35 Kč, připadá mi to jako docela drahý zdroj vápníku. A také asi není dobré, aby najednou zkonzumovali takové množství (i když – jak jsem se dozvěděla od pana veterináře – vápník nelze předávkovat). Sépiová kost je tvrdší, vydrží mnohokrát déle. I sépiovou kost lze podávat v mletém stavu nasypanou na krmivu. Je totiž také otázkou, nakolik želvy okousané kusy sépiovky opravdu využijí - zda jim z větší části neslouží jen jako kamínky k pročištění trávicího traktu. Proto je dobré podávat vápník i v mletém stavu, kde už nemají jinou možnost, než jej strávit.

Praktický potravní enrichment

Enrichment – nebo-li „obohacení prostředí“ má v chovu zvířat – hlavně savců – několik důležitých významů. Nebudu je rozebírat – o tom je hojně psáno v mnoha pojednáních o chovu různých savců. V chovu plazů zase takový význam nemá, nicméně ani tady není na škodu. Máme v podstatě dva druhy enrichmentu – potravní – kdy je hlavním hnacím motorem pro zvíře to, že mu z jeho počínání „kápne“ něco k snědku – takže se musí snažit vydobýt odněkud nějakou pochutinu, popř. přijít na to, jak se dostat k pochutině, kterou někde vidí. Druhým druhem je nepotravní enrichment, který znamená hlavně zkoumání nových věcí v chovném prostoru, společnost jiného jedince nebo člověka, pro savce to jsou i různá drbadla apd. U klapavek používám oba druhy. Zde budu mluvit o potravním enrichmentu, v sekci o chovu zmíním i nepotravní.

Potravním enrichmentem je u mě vodorovný drátek visící z hrany přední stěny nádrže do výšky cca 1 cm nad hladinu. V drátku je 6 oček akorát tak velkých, aby se tam dala zastrčit granule. Když zastrčím do oček 6 granulí a pověsím to želvám do nádrže, ony vystrkují hlavy a čichají k nim, pak se staví ke stěně na zadní nohy a snaží se granuli slupnout. Jenže pokud nemají dobrý úhel (musí naklonit hlavu), nemohou granuli lehce sundat. Jde o to, že se zvíře zabaví – Sabina se Samuelem to ze začátku zkoušeli znova a znova než na to přišli. Kterak tento enrichment využívají můžete vidět na mé sránce na youtube zde: https://www.youtube.com/user/Halalela?feature=mhee#p/u/13/XjSasffBf04 nebo zde: https://www.youtube.com/user/Halalela?feature=mhee#p/u/12/d9l9oVcTNkM. Teď jim trvá jen pár vteřin drátek očesat a rovnou už naklání hlavy. Druhé pozitivum téhle hračky je, že granule visí nad vodou, kde mohou viset klidně do soudného dne, když o ně želva zrovna nejeví zájem. Nerozměknou ve vodě a nekazí ji. Prostě tam visí a čekají, až si je želva očeše. Používám tedy tuhle věcičku příležitostně i v případě, kdy potřebuju nakrmit a zmizet a želvy jsou zrovna zalezlé (takže by si to hned nevzaly). Nicméně tahle technika by chtěla dopilovat, protože mám stále jen jeden drátek (pro 5 nádrží se želvama) a ten má jen 6 otvorů – a 6 granulí je na nakrmení dvou želv v nádrži stejně málo. Navíc prázdný drátek není dobré nechávat v nádrži viset, protože želvy mají někdy destruktivní sklony a mohly by přijít k újmě, kdyby si to rozdaly s drátem. Je tedy dobré mít podávání granulí tímto způsobem pod dohledem. A je to taky velká legrace.

OBR 49: enrichment pro vodní želvy © Eliška Nejedlá 2007

OBR 50: želva používající tento enrichment (Samuel) © Eliška Nejedlá 2007

Moje technika krmení dospělých a dorostu

Jak už jsem popsala výše, krmím klapavky ve vodě v nádrži, kde bydlí. Tedy je nepřendávám na krmení např. do lavoru nebo jinam do krmné nádrže. Tento způsob by byl samozřejmě mnohem výhodnější z hlediska zoohygieny a praktičtější z hlediska jinak poměrně častého čištění domovské nádrže. Méně praktický je z jiných hledisek: časového – nemůžete prostě nasypat a jít, musíte připravit nádrž, vyndat tam želvy, nasypat, počkat, až dojedí, vrátit želvy domů, zlikvidovat krmnou nádrž = moc práce. Nevýhodné je to i z hlediska prostorového – aspoň pokud máte místo v pokoji tak našponované jako já a ve všech nádržích želvy:-) Ale pro mě je to hlavně neproveditelné jednoduše z toho důvodu, že moje želvy mimo svoji známou nádrž jíst prostě nechtějí. (Ne, že bych to opakovaně nezkoušela.) Je to pro ně nejspíš stres, kdy na krmení nemají ani pomyšlení. Ale vím, že např. u hojně chovaných vodních želv nádherných (Trachemys scripta elegans) je krmení mimo nádrž možné naučit a velmi to pak prodlouží intervaly čištění domovské nádrže.

Co se týká množstvígranule Raffy P a m (popř. další druhy) dávám po cca 10 kusech na dvě želvy (= 1 „sypání“). Po snědení tohoto množství sypání opakuju – i několikrát – většinou sypu tak třikrát čtyřikrát. Později někdy dodávám pár kusů výživného a zjevně velmi chutného Carnivoru – tyto granule jsou větší a kulaté (viz obr. 38). Obal obsahuje tuky a bílkoviny, barevný střed potom vitamíny, minerály a řasy. Tyto granule mají výhodu, že se nekutálí, takže je dávám na suchý ostrov, kde si je želva vyzvedne, když chce – musí na něj ale nejdřív vylézt – což je také vlastně forma potravního enrichmentu. Ale moje želvy to evidentně „baví“ – takže jsou dny, kdy tam lezou opakovaně a už tam vyhlíží, popř. když přijdu k nádrži, honem vylezou na ostrov. Carnivor také dávám přímo z ruky do tlam – tohle umí ale jen někteří: Sabina a Sam se to naučili, Robie už to uměl, když ke mně přišel.

Suché krevetky a rybky krmím stejným jako granule - sypu přiměřené množství cca dvakrát týdně. Granule jsou základ, krevetky doplněk.

Biologické krmení dávám jednou či dvakrát týdně, někdy i víckrát – jak mé vytížení dovolí. Podávám ho také do domovských nádrží a snažím se je podávat pinzetou nebo na špejli přímo jedincům. Jen pokud nejeví okamžitý zájem, nechám kousky na krmícím kameni, kde si je ale musí brzo vyzvednout. Ne každý chce jíst ze špejle nebo z pinzety a raději to zobe ze dna. Pokud ovšem na konci podávání (krmím všechny nádrže najednou) zůstává stále bez zájmu nějaké krmivo na krmících kamenech, opět ho vylovím a vyhodím. Nic nesmí zůstat nesežrané ve vodě, jinak se voda do následujícího dne zkazí. Je třeba dávat pozor, zda želvy masité kusy opravdu jedí, zda si je jen neodnesou a nezahrabají, nebo je nezanechají upuštěné ve vodě za kamenem, kam běžně nekoukáte. Pokud se to stane, je třeba tyto kusy samozřejmě vylovit. Pokud to neuhlídáte (což se taky stává) a voda se zkazí, je třeba ji hned, jak problém objevíte, vyměnit (vysát zkaženou vodu, jednou či dvakrát „vypláchnout“ dno čerstvou vodou a odstátou vodu zase dolít.) Je samozřejmě dobré najít zdroj kažení a odstranit ho. Zde opět pocítí velkou úlevu ti, kteří mají velkou nádrž s vnější filtrací - pak výměnu vody nemusí řešit - stačí odstranit zdroj kažení.

Chovatelka Zuzana poznamenala ke krmení dospělých klapavek toto: odrostlé želvy lze krmit buď častěji (cca 5x týdně), po malých dávkách (tzn. pár kousků granulí, masa nebo jiné potravy) nebo 2 - 3x týdně vydatněji (Zuzčáková, Z. 2011).

V následující tabulce je sečteno veškeré podávání biologického krmení. Jedno podání bilogického krmení nazývám „krmením“. Denní krmení granulema do toho samozřejmě nepočítám. Zde jsou sepsány všechny skupiny mých klapavek a jejich veškeré biologické krmení od jejich pořízení nebo narození k datu 29. 9. 2011. V posledním sloupci můžete vidět průměrné intervaly mezi jednotlivými biologickými „krmeními“. Poslední skupina mláďat (Sofie + Sedita + Sagara) nebyla 29. 9. 2011 ještě rozkrmena, i když tou dobou denně probíhaly pokusy o krmení. První „krmení“ zapisuji v momentě, kdy si alespoň jedno mládě vezme. U mláďat jsou dny v chovu počítány od data, kdy už byla na světě celá skupina (snůška). V intervalech je započítáno i případné odmítnutí krmiva - když želva odmítla, nebylo jí krmení zapsáno.

  datum příchodu / narození počet dní v chovu do 29. 9. 2011 počet krmení do 29. 9. 2011 průměrný počet dní mezi krmeními
Samuel + Sabina 12. 1. 2007 1721 219 7,86
Sindička 4. 9. 2009 755 169 4,47
Vorona 29. 9. 2009 730 145 5,03
Saník + Sirion + Simon + Safira 31. 8. - 1. 9. 2010 393 109 3,61
Sarabi + Saly 9. a 13. 5. 2011 139 62 2,24
Sadža + Sajani 17. a 24. 7. 2011 67 33 2,03
Sara + Sjoa + Sagi 9. - 14. 8. 2011 46 25 1,84
Savana + Saklawi 3. a 4. 9. 2011 25 7 3,57
Sofie + Sedita + Sagara 25. 9. 2011 4 0 x

U mláďat (v tabulce z tohoto data to znamená od Sarabi + Saly níže) jsou průměrné hodnoty intervalů zkreslené právě dobou před rozkrmením. Po rozkrmení je interval mezi krmeními menší – 1 až 1,5 dne. Dále jsou hodnoty zkreslené dobami mé delší nepřítomnosti, kdy jsou pak želvy krmeny jen granulemi. Naopak jsou ale týdny, kdy biologické krmení dostanou i třikrát. Hodnoty jsou tedy opravdu jen průměrné, „pro představu“ – samotnou mě zajímalo, co řekne moje vlastní praxe, když si hodnoty vypíšu z deníků a provedu pár jednoduchých propočtů...

Podstatné ale je, že čím jsou želvičky mladší, tím častěji se krmí - to je zřejmé i z tabulky.

Mražené biologické krmivo (ryby, maso) krmím samozřejmě zcela rozmrzlé a porcuji na kousky dle velikosti želv, jen dospělým dávám ryby celé, pokud nejsou moc velké. Ne, že by je „nezvládli“, ale hůř se to hlídá – obyčejně si velkou „kořist“ odnesou někam do kouta, kde ji mohou lépe bránit před hladovým spolubydlícím a já pak nevidím, zda opravdu všecko sežerou. Je lepší dávat menší kousky, ale mít dohled, že všecko zbaští.

Živé biologické krmivo (cvrčky, sarančata, larvy, žížaly) podávám celé - pinzetou každému jedinci. Snažím se, aby velikost podávaných kusů vyhovovala krmené želvě. I proto je dobré kupovat krmný hmyz v balení namíchaný - velké i malé kusy. Příliš živé krmivo trochu pošramotím, aby i nezkušení lovci neměli problém s jeho ulovením. I z tohoto krmiva občas zůstávají ve vodě ostatky, které už želvy nechtějí - nohy, hlavy... ty pak raději lovím z vody pryč, aby ji zbytečně nekazily.

Drobné krmivo (želví mix, patentky apd.) krmím hlavně mláďatům, dorostu a dospělým ho dávám jen zřídka „pro změnu“. Rozmražuji jej po kouskách – buď odlomím z balení podobného čokoládě příslušně velký kus, nebo příslušný počet „polštářků“ z děleného balení, které dodává firma Aquarimex s.r.o. Takové krmení se ve vodě rozsype, zapadá i mezi kamínky, ale rozkrmené malé želvičky si zpravidla dávají velkou práci s tím každý kousek vybrat, takže se není třeba obávat velkého znečištění vody. Toto platí samozřejmě v případě, že krmíte přiměřené množství, které želvy spotřebují. Neplatí to v případě rozkrmování mláďat, kdy je podle mě dobré dávat krmiva mnohem víc, než želvy spotřebují – o tom viz dále.

Moje technika krmení mláďat

Má mláďata klapavek začínají přijímat potravu kolem cca 4. dne, ale několik mláďat začalo ale i mnohem později – i kolem 12. dne od vyklubání. Od této doby je potřeba je „rozkrmit“, což je proces, který má naučit želvičku přijímat potravu „zvenčí“ (myšleno tak, že živiny teď musí získat jiným způsobem než trávením žloutkového váčku). Tento proces považuji za ukončený v momentě, kdy se podaří želvičky převést na základní granule pro mláďata (Sera Raffy Baby gran) a kdy dojídají předložené množství. V tomto momentě překládám mláďata do nádrže. Do této doby je odchovávám v malé „sterilní“ nádržce bez substrátu na dně, jen se dvěma kamínky jako podpěrami a jedním položeným přes ně tvořícím skrýš (více o tom v kapitole o odchovu). V této „sterilní“ nádržce právě podávám větší množství krmiva, které mláďata sice nespotřebují, ale musí na něj na každém kroku doslova narážet, takže by je mělo napadnout jej prozkoumat a okusit. Po nějaké době, když už želvičky to, co jim plave všude okolo, přestane zajímat, vodu i se zbytky prostě vyliju, tři kamínky zařízení a vnitřek nádržky očistím kartáčkem a naliju vodu novou (samozřejmě odstátou). Toto opakuji denně – zabere to cca 5 minut. Krmím biologická krmiva – ze začátku téměř výhradněpozději přidávám granule pro mláďata (Baby gran), ale ty zpravidla nejdřív nechtějí. Jako první krmení podávám čerstvým mláďatům většinou červené patentky. Mají akorát velikost, svou barvou stimulují a báječně smrdí. Mláďata také velmi dobře reagují na strouhané hovězí srdce, ale pozor na ten naprosto nevhodný poměr Ca : P (viz výše). No a pak zkouším všechna ostatní výše popsaná krmiva.

Mláďata by se měla „futrovat“, protože zejména v prvních týdnech velmi rychle rostou. Nevyhýbám se ničemu, čím krmím dospělé (plus mláďata dostávají to drobné krmivo, které dospělí později už ne – např. koretry nebo černé komáří larvy). Pokud krmím ostatní např. většími střevličkami, mláďatům je prostě nakrájím se vším všudy na droboučké kousíčky. „Sterilní“ nádržka bez substrátu má ještě další nespornou výhodu – přesně vidíte množství a konzistenci výkalů mláďat, takže máte aspoň nějakou kontrolu o snědeném krmivu (protože když krmíte větší množství, nepoznáte, kolik toho vlastně mláďata snědla).

Jakmile mláďata přijímají granulky a jsou přesídlena do skleněné nádrže s plným zařízením, je třeba začít dávat přesné dávky, aby se (tak rychle) nekazila voda. Hned také měním frekvenci podávání biologického krmiva na dvakrát až třikrát týdně. Ostatní dny pokryjí granulky Baby gran, které mají ideální složení podporující zdravý růst a vývoj mláďat.

Později, po cca 5 měsících převádím mláďata na základní krmivo dospělých želv – Raffy P a m. Tyto granule nejdřív porcuji na malé kousky (každou tak na třetiny) a míchám s granulemi Baby gran. Postupně pak vysadím Baby gran. A jak mláďata rostou, lámu pak granule pouze na poloviny, až do dne, kdy je zvládnou celé. Jsem útlocitná, takže celé granule jim začínám dávat cca v 1 roce. Ale určitě by to šlo i dřív.

Chovatelka Zuzana publikovala ke krmení mláďat tento návod: malá mláďata do věku několika měsíců krmíme 1 - 2x denně (občas lze udělat den přestávku), takovým množstvím potravy, kterou zkonzumují během několika minut (Zuzčáková, Z. 2011).

Obecné zásady v technice krmení vodních želv

„Pro frekvenci krmení platí zásada, že čím jsou zvířata mladší exempláře, tím častěji bychom je měli krmit“ (Želvy v přírodě a v péči člověka, Zych, 2006).

Obecně platí, že častěji se krmí mláďata a zvířata oslabená a v rekonvalescenci. Zvýšený příjem živin také prospěje dospělým samicím po snůšce (krátce před snůškou mohou přestat krmivo přijímat a po nakladení není od věci je "dokrmit").

Jeden až dva dny půstu jsou prospěšné pro většinu zvířat, živícími se převážně masitou stravou. Doporučuju minimálně jeden den v týdnu udělit želvám půst. Mě tento den připadá většinou na sobotu, když odjíždím na víkendy pryč. Pokud jsem celý týden doma, jeden den nekrmím. Když se stane, že nemůžete nakrmit dva, tři dny, nemusíte to řešit - stačí, když potom nakrmíte vydatněji. Pokud by to mělo být ještě více dní, už bych volila alespoň na jeden prostřední den "krmící zástup" - člověka, který nejen nasype, ale hlavně zvířata zkontroluje.

Pokud je v akvateráriu více zvířat, je třeba hlídat, aby se krmila všechna!

Zdravá klapavka se většinou vyznačuje tím, že je zvědavá a žravá. Ale je třeba si uvědomit, že i želvy mohou trpět obezitou. Kdybychom je krmili tolik, kolik by si přály, tak by obézní jistě byly. Obezita želvám (stejně jako všem ostatním zvířatům a lidem) způsobuje zdravotní komplikace - ortopedické či metabolické - a znepříjemňuje a zkracuje život. Proto je třeba želvy krmit přiměřeně - "méně je někdy více" (Zusčáková, Z., 2011). Ono "přiměřené" množství si musí každý chovatel vypozorovat sám - každé zvíře je jiné a má jiné potřeby. Krmivo by ve vodě nemělo zbývat - je tedy lepší sypat víckrát po malých dávkách. Co se týká podávání biologického krmiva - zkuste si představit velikost žaludku želvy v porovnání s její velikostí těla (poměrný obrázek je v kapitole "OBECNĚ O DRUHU - 3. ANATOMIE") a želvu nepřekrmovat. Já dávám obvykle na jedno krmení dospělé klapavce 4 (samcům) nebo 5 (samicím) kusů masa nebo ryby velikosti cca 7 x 7 mm. Nebo 3 - 4 dospělé cvrčky, larvy či žížaly menší velikosti (Nejedlá, E. 2013).

Jak poznám tlustou želvu? Těžko:-D Při troše zkušenosti lze nahmatat tukové polštáře za zadníma nohama, když sáhnete do krunýře - tam se tuk ukládá. Ale "něco" nahmatáte na každé želvě. Chce to mít srovnání - těžko se dá vysvětlit, kde je hranice tloušťky. Pokud klapavkám "vylézá kůže z krunýře", nebývá to většinou obezita, ale otok. Otok může mít celou řadu příčin - např. se tvoří samicím krátce před kladením - to je fyziologické, nebo může znamenat nějaké zdravotní potíže - např. selhávání ledvin. Ale nepanikařte v předstihu - klapavky jsou od přírody celé "povolené" a volná kůže je u nich běžná. Otok vypadá jako takové bubliny (jako by byl želvě skutečně krunýř malý) a kůže je napnutá - ne zkrabacená jako normálně.

Někdy, obvykle s nástupem zimy, se může stát, že želvy začnou přijímat méně potravy, ale to je přirozené a obvykle to neznačí žádnou zdravotní komplikaci (Zuzčáková, Z. 2011).

 

Zdroje informací pro článek:

moje poznatky z praxe

deníky chovu od roku 2007 do 2013

poznatky z praxe Zuzany Zusčákové

přednášky z předmětu Teraristika na České zemědělské univerzitě v Praze (více vyučujících) rok 2008

návštěvy u veterinárních lékařů z Veterinární kliniky Panda v Praze a VFU v Brně

Klátil, L. (2004): Chováme terarijní zvířata, EPAVA, Olomouc, ISBN 80-86297-26-8

Zych, J. (2006): Želvy v přírodě a v péči člověka, Brázda, Praha, ISBN: 80-2090342-9

Köhler, G. (2002): Nemoci obojživelníků a plazů, Brázda, Praha, ISBN: 80-209-0303-8

Zusčáková, Z. (2010 - 2012): články "Klapavka pižmová - ideální interiérová želva" pro časopis Planeta zvířat

 

Zdroje obrázků pro článek:

Vlastní fotodokumentace


Diskusní téma: Krmení klapavek obecných

Datum: 16.07.2017

Vložil: Peta

Titulek: Neji granule

Dobrý den, skoda, ze jsem neznala vas web v začátcích:( mam asi 8 letou klapavku a nechce zrat nic jiného nez Zelvi mix nebo čerstvé maso. Zkousela jsem snad uz vsechny druhy sucheho krmiva, i ji chvilku hladovet, ale nechce. Na zive krmivo nemam naturu ja :) Nemam zatim pocit, ze nutricne strada, ale lezi mi to v hlave. Da se s tim jeste neco delat?

Odpovědět

—————

Datum: 23.05.2017

Vložil: Franta

Titulek: Želva nádherna, klapavka obecná

Dobrý den,
Chtěl bych se zeptat mám želvu nádhernou a klapavku obecnou. Stáří 3 roky, a je možné že by spolu mohli mít děti.
Děkuji za odpověď a přeji pěkný zbytek dne.

Odpovědět

—————

Datum: 16.06.2017

Vložil: Eliška

Titulek: Re: Želva nádherna, klapavka obecná

Dobrý den. A na co se ptáte? Zda to lze?

Odpovědět

—————

Datum: 27.04.2017

Vložil: Tomáš Klema

Titulek: Dodatek k zákonu

Dobrý den, četl jsem Váš článek o výživě klapavek. U krmení pomocí myšími holátky zmiňuje zákon na ochranu zvířat proti týrání (246/1992) a to že krmit živými savci nelze, protože je to zakázané tímto zákonem. Dovolil bych si toti tvrzení poupravit, protože tohle zákon sice říká, ale následně to upravuje a to pomocí: §4,odstavec 1, písmeno "r" -" Za týraní se považuje používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný," Například u hadů je krmení živou potravou biologické, a tudíž povolené a tutíž je vaše tvrzení nepřesné. Je to odemě puntičkářství, ale z Vaší interpretace to zní takto: "nikdy nemůžu krmit žívím zvířet (obratlovcem)". Což není pravda.

Jinak je to ovšem skvělý článek a osobně mi pomohl s výživou mojí Klapavky obecné

Odpovědět

—————

Datum: 17.05.2017

Vložil: Eliška

Titulek: Re: Dodatek k zákonu

Dobrý den. Děkuji Vám moc za připomínku, rozhodně ji do textu zanesu a tvrzení upravím. Text vznikl někdy v roce 2011 a od té doby doznal jen malých změn (spíše drobných rozšíření, než kvalitativních úprav). Ale v těchto dnech texty znova pročítám a zjišťuji, že na mnoha místech už vyžadují revizi a aktualizaci. A tuto rozhodně provedu co nejdříve. Ještě jednou moc děkuji a přeji pěkný den.

Odpovědět

—————

Datum: 01.07.2015

Vložil: Lukáš

Titulek: Jak dlouho vydrží ???

Dobrý den chci se zeptat mám malou želvu (krunýř cca 7 cm),starou přibližně 7 měsíců a nevím jak dlouho vydrží bez krmení?
je vodní ale Není to klapavka,druh momentálně nevím.

Odpovědět

—————

Datum: 11.08.2015

Vložil: Eliška

Titulek: Re: Jak dlouho vydrží ???

Týden určitě, asi i déle, ale já nenechávám želvy hladovět tak dlouho. Když je nejhůř, tak maximálně je nechávám 4 dny. Ale to už k nim ženu nějakého krmiče, když jsem pryč. A nejde jen o to, jak dlouho vydrží, ale jde o kontrolu, zda je zvíře zdrávo. chovanci by neměli být dlouho bez dozoru

Odpovědět

—————

Datum: 28.03.2015

Vložil: Marťa

Titulek: kolik?

Prosím mohu se zeptat? Jaké množství granulí bych klapavkám denně měla dávat? Plánuji si pořídit samičku. Velice děkuji

Odpovědět

—————

Datum: 03.04.2015

Vložil: Eliška

Titulek: Re: kolik?

A má to být mládě (dorost), nebo dospělý jedinec? A byla na granule dříve zvyklá? Nedá se to paušalizovat - je potřeba, aby to hned snědla a nezůstávalo to ve vodě. Já dávám na dvě želvy v nádrži cca množství, co se rozsype na 2 - 3 cm čtvereční (kolik je to kusů nevím - taky záleží na velikosti granulí a ty se dělají různé)...

Odpovědět

—————

Datum: 02.05.2014

Vložil: Vojta

Titulek: Krmení

Musím říct, že poje želvy mají nejraději vodní šneky (okružáky). Pěstuji si je ve starém 20l akvárku bez techniky, jen 1x týdně měním vodu za obyčejnou kohoutkovou. Šneky krmím zbytky žrádla pro rybičky. Želvám jinak dávám kousky plotiček, granule Raffy P a sušené krevetky.

Odpovědět

—————


Přidat nový příspěvek